Březen 2010

Mrtví kouzelníci

26. března 2010 v 10:57
Agrippa Clionda - keltská kněžka Elfric Horlivý

černokněžník Hengist Zálesák

slavný čaroděj Kirké

slavná kouzelnice Merlin Meropa Gauntová - matka Toma Rojvola Raddla, moták, dcera Rojvola Gaunta, sestra Morfina Morfin Gaunt

syn Rojvola Gaunta, hadí jazyk Morgana
slavná čarodějka Nicolas Flamel - vyrobil Kámen mudrců

Paracelsus Ptolemaios - slavný kouzelník

Rojvol Gaunt - děd Voldemorta, přímý potomek Salazara Zmijozela

Seznam ostatních kouzelníků

26. března 2010 v 10:55 Harry Potter
Abraxas Malfoy - otec Luciuse Malfoye
Alberik Grunnion - slavný kouzelník
Amélie Bonesová - zavražděná Voldemortem v šestém díle
Augusta Longbottomová - Nevillova babička u které žije
Barty Skrk senior - otec Bartyho Skrka juniora
Bob Ogden Borgin - prodavač v obchodě s černou magií Borgin & Burkes v Obrtlé ulici
Demokles Belby - strýc Marcuse Belbyho, dostal Merlinův řád za vynález vlkodlačího lektvaru
Dirk Cresswell - vedoucí oddělení pro styk se skřety na ministertvu kouzel
Ernie Bourák - řidič záchranného autobusu
Fleur Delacourová - studentka Krásnohůlek, přezdívaná Šišla
Frank Longbottom - otec Nevilla, byl mučen Voldemortem
Gabrielle Delacourová - sestra Fleur
Gwenog Jonesová - kapitánka famfrpálového týmu Holyheadské harpyje
Igor Karkarov - ředitel Kruvalu, byl zabit rok po návratu Voldemorta
Kornelius Popletal - ministr kouzel
Mundungus Fletcher - podvodník
Nymfadora Tonksová - bystrozor
Ollivander - výrobce hůlek s prodejnou v Příčné ulici
Olympa Maxime - ředitelka školy Krásnohůlky, pravděpodobně poloviční obryně
Rita Holoubková - anglicky Rita Skeeter, zvěromág (brouk)
Rufus Brousek - ministr kouzel po Korneliovi Popletalovi, předtím vedoucí oddělení bystrozorů
Stan Silnička - Stan, průvodčí záchranného autobusu
Tom - hostinský U děravého kotle
Viktor Krum - student Kruvalu
Tom Rojvol Raddle - Voldemort

Názvy filmů a knížek + autoři

26. března 2010 v 10:46 Harry Potter
Harry Potter a Kámen mudrců ( Harry Potter and Sorcerer's Stone )
Harry Potter a Tajemná komnata ( Harry Potter and Chamber of Secret )
Harry Potter a vězeň z Azkabanu ( Harry Potter and Prisoner of Azkaban )
Harry Potter a Ohnivý pohár ( Harry Potter and Goblet of fire )
Harry Potter a Fénixův řád ( Harry Potter and Order of Phoenix )
Harry Potter a princ dvojí krve ( Harry Potter and the Half-blood prince )
Harry Potter a Relikvie smrti ( Harry Potter and the Deathly Hallows )
Arsenius Stopečka - autor knihy Kouzelé odvary a lektvary, anglicky Arsenius Jigger

Batylda Bagshotová - autorka učebnice Dějiny čar a kouzel

Kassandra Vablatská - autorka učebnice Odhalování věcí budoucích

Kennilworthy Whisp - autor knihy Famfrpál v průběhu věků

Libacius Brutnák - autor učebnice Přípravy lektvarů pro pokročilé

Mlok Scamander - Newton Mlok Artemis Fido Scamander, autor knihy Fantastická zvířata a kde je najít

Phyllida Výtusová - auterka knihy Tisíc kouzelných bylin a hub

Zlatoslav Lockhart - autor knih Toulky s trolly a dalších

Hymna Bradavic

22. března 2010 v 17:55 Harry Potter
V české verzi: Bradavice, Bradavice, Brada Bradavice, Každý z nás chce vědět víc, než ví, Ať jsme ještě hloupí jelimánci, Nebo nám už vlasy šediví. Našim hlavám může jenom prospět, Když se tady něco naučí, Teď je v nich vzduch a spousta much, Prachu a starých pavučin. Učte nás všecko, co za to stojí, A co leckdo z nás už zapomněl, Pomozte nám a každý sám, Zvádne víc, než by vůbec měl.

V anglické verzi: Hogwarts, Hogwarts, Hoggy Warty Hogwarts, Teach us something please, Whether we be old and bald, Or young with scabby knees, Our heads could do with filling, With some interesting stuff, For now they're bare and full of air, Dead flies and bits of fluff, So teach us things worth knowing, Bring back what we've forgot, Just do your best, we'll do the rest, And learn until our brains all rot.

Kámen mudrců

21. března 2010 v 12:28 Harry Potter
Kámen mudrců (latinsky lapis philosophorum, arabsky El Iksir) je hypotetická látka, která je schopná přeměnit téměř bezcenné kovy ve zlato. Rovněž dokáže vyrobit elixír života, který má sloužit k omlazení a možná i k dosažení nesmrtelnosti. Nalezení této látky bylo jedním z hlavních cílů alchymie.

Původ Alchymie je v Starověkém orientu, Řecku a v Indii, omlazení však pochází z Číny a přeměna kovu na dražší látku (zlato nebo stříbro) je z arabské alchymie z 8. století. Jabir ibn Hayyan (latinsky Geber) analyzoval všechny prvky a určil čtyři základní vlastnosti - horko, chlad, sucho a vlhko. Oheň je suchý a horký, země studená a suchá, voda studená a mokrá a vzduch horký a mokrý. Dále teoretizoval že všechny kovy jsou kombinací těchto čtyř principů.

Podle těchto předpokladů by přeměna jednohé látky na jinou byla možná přeskupením těchto vlastností. Tato změna by byla zprostředkována látkou, která je v arabštině zvaná al-iksir.

Voda

21. března 2010 v 12:21 Škola
Chemicky H2O, systematicky oxidan též dihydrogenmonooxid nebo kyselina hydroxylová), je sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném - led, v kapalném - voda a v plynném - vodní pára.
Rozdělení vody
podle skupenství:
pevné - led, sníh
kapalné - voda, (přechlazená voda)
plynné - vodní pára
podle hydrologie a meteorologie:
povrchová
podpovrchová (půdní vláha + podzemní voda)
ve formě srážek
podle vlastností:
měkká - obsahuje málo minerálních látek
tvrdá - z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek
mořská voda
destilovaná voda, deionizovaná voda - je zbavena minerálních látek
užitková - v průmyslových závodech (sníží se tvrdost vody a ta se zbaví Fe2+ a Mn2+) a v potravinářství - vyžaduje dezinfikovanou vodu (chlórování, ozonizace, ozařování ultrafialovým zářením)
minerální voda - obsahuje mnoho minerálních látek
napájecí voda - voda pro parní kotle, zbavená minerálních solí, aby nevznikl kotelní kámen, který zanáší potrubí, nebo - voda určená k napojení zvířat ( odlišné parametry jako voda pitná )
pitná voda - je vhodná ke každodennímu použití, je zbavená nečistot, obsahuje vyvážené množství minerálních látek tak, aby neškodily zdraví. (viz níže)
těžká voda - voda vyrobená z těžkých atomů vodíku - deutéria, v přírodě se nachází zcela běžně ve směsi s normální vodou v nízké koncentraci, těžká voda sloužila ke konstrukci prvních atomových reaktorů
tritiová voda
podle mikrobiologie:
pitná
odpadní
povrchová
podle obsahu živin :(dusík, fosfor, popřípadě i přítomnost draslíku a mikroprvků)
ultraoligotrofní (velmi slabě úživné až neúživné vody)
oligotrofní (slabě úživné)
dystrofní - obsahují velké množství huminových kyselin (Může být obsahem dalších živin řazena mezi oligotrofní nebo mezotrofní)
mesotrofní (středně úživné)
eutrofní (silně úživné)
polytrofní (velmi silně úživné)
hypertrofní (vysoce úživné)
podle přírodní medicíny:
mrtvá
živá
v náboženství:
svěcená voda
pseudovědecké druhy vody:
magnetizovaná
diamantová
Chemické a fyzikální vlastnosti
Voda vzniká prudkým až explozivním slučováním vodíku s kyslíkem (hořením bezbarvým plamenem) podle rovnice:
2H2 + O2 → 2H2O,

za vývinu velkého množství tepla (exotermní reakce). Kromě toho vzniká jako vedlejší produkt vedle solí při neutralizaci kyselin zásadami, např.
HCl + NaOH → H2O + NaCl.

Voda je obsažena ve spalných plynech při hoření většiny organických látek, např. methanu
CH4 + 3O2 → 2H2O + CO2,

nebo hexanu (hlavní složky benzínu)
2C6H14 + 19O2 → 14H2O + 12CO2.

Vodné roztoky mohou vykazovat kyselou, neutrální nebo zásaditou reakci. Kyselost (acidita) a zásaditost (bazicita) se vyjadřuje ve stupnici hodnot pH. Rozsah stupnice je od 0 do 14 pH, přičemž hodnotě pH 7 odpovídá roztok neutrální. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický. Vody kyselé jsou obvykle bez života, protože se v nich nevytváří plankton ani baktérie.

Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105°. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu, za existenci vodíkové vazby (zvané též vodíkové můstky) a anomálie následujících vlastností:
hustota - Největší hustotu nemá led, ale tekutá voda při 3,95 °C. Je to způsobeno polymerizací vodních molekul v závislosti na teplotní změně úhlu mezi atomy vodíku. Nejmenší objem má proto při 3,95 °C a dalším snižováním teploty se objem zase zvětšuje. Krystalová struktura ledu má okolo 10 % "děr" (ledovce "vystrkují" toto procento objemu nad hladinu, zatímco 90 % skrývají). Voda o teplotě kolem 4 °C se hromadí na dně oceánu a vodních nádrží. Tato zvláštnost má např. tyto důsledky:
- led se tvoří na povrchu vodních ploch a tím nezmrzlou vodu izoluje, voda tolik nepromrzá do hloubky, přičemž voda o teplotě 3,95 °C se hromadí na dně vodních ploch. Tato skutečnost je velmi důležitá pro přežití vodních organismů.
- tento proces urychluje zvětrávání - voda zvětšující svůj objem "trhá" horniny a další látky
- zvětšování objemu má význam pro rostliny a zemědělství - při mrznutí dochází ke kypření ornice

Tepelná roztažnost vody bude (podle modelu změn klimatu) hlavní příčinou zvýšení mořské hladiny během 21. století v důsledku globálního oteplování[2].
měrná tepelná kapacita (specifické teplo) - je třikrát větší než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd. Proto má voda svou tepelnou setrvačností velký klimatický vliv a s výhodou se používá k transportu tepla (např. ústřední topení).
specifická skupenská tepla (tání a varu) - V tomto parametru je voda naprosto neobvyklá. Vysoké výparné teplo umožňuje efektivní ochlazování teplokrevných obratlovců, jako je člověk - bez pocení by nepřežili.
bod varu - Obecný trend v periodické tabulce prvků je takový, že s rostoucí hmotností se zvyšuje teplota varu. Nicméně vodíkové můstky nám dokazují, že mají vetší vliv na teplotu varu než hmotnost dané látky, a že voda a všechny sloučeniny s vodíkem v druhé periodě - B2H6, CH4, NH3 a HF - jsou výjimkou v tomto trendu.
Tvrdost vody

Veličina nejčastěji udávající koncentraci kationtů vápníku a hořčíku ve vodě. Definice tvrdosti vody je však nejednotná, někdy se tak označuje koncentrace dvojmocných kationtů vápníku, hořčíku, stroncia a barya, nebo všech kationtů s nábojem větším než jedna. Vzhledem k této nejednotnosti se moderní hydrochemie termínu tvrdost vody snaží vyhýbat. V praxi mnoha oborů, například akvaristiky, se však pojem tvrdost vody stále často užívá.

Celkovou tvrdost můžeme rozdělit na přechodnou, tj. uhličitanovou a na stálou. Přechodnou (karbonátovou) tvrdost vody způsobují rozpustné hydrogenuhličitany a to především hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO3)2 a hydrogenuhličitan hořečnatý Mg(HCO3)2; tuto tvrdost vody lze odstranit převařením - dekarbonizací:
Ca(HCO3)2 → CaCO3 + H2O + CO2
Mg(HCO3)2 → MgCO3 + H2O + CO2.

Vařením se však nezbavíme tvrdosti trvalé (nekarbonátové), za kterou jsou odpovědné především sírany, a to síran vápenatý CaSO4 a síran hořečnatý MgSO4. K jejich odstranění používáme srážení působením hydroxidu vápenatého Ca(OH)2 a uhličitanu sodného Na2CO3:
Ca(HCO3)2 + Ca(OH)2 → 2CaCO3 + 2H2O
Mg(HCO3)2 + Ca(OH)2 → CaCO3 + MgCO3 + 2 H2O
MgSO4 + Ca(OH)2 → CaSO4 + Mg(OH)2
CaSO4 + Na2CO3 → CaCO3 + Na2SO4,

čímž se rozpustné hydrogenuhličitany a sírany převedou na méně rozpustné normální uhličitany, a to uhličitan vápenatý a uhličitan hořečnatý, resp. hydroxid hořečnatý.

Hodnotu tvrdosti vody uvádíme v mmol/l nebo tzv. německých stupních tvrdosti (dGH). Jeden německý stupeň odpovídá 10 mg CaO v jednom litru vody. Současná (2005) česká norma stanovuje tvrdost vody podle koncentrace Ca a Mg (mmol/l). Mezi uvedenými jednotkami je možno přibližně převádět podle vztahu 1 mmol/l = 5,61°dGH.

Z celkové tvrdosti vody jsou odvozeny tyto údaje: tvrdost od 1 do 10° značí vodu měkkou, z toho do 5° jde o vodu zvláště měkkou. 10-20° značí střední tvrdost, 20-30° značí vodu tvrdou a přes 30° zvláště tvrdou.
Voda v přírodě

Rozšířením vody na Zemi a jejím pohybem se zabývá hydrologie.

Výskyt vody na naší planetě je mnohem vyšší než na ostatních planetách sluneční soustavy. Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrobílá planeta: bílá od vodní páry a modrá od vody. A zákonitě všechny formy života (tak jak ho známe) závisejí na vodě. Část zemského povrchu s obsahem vody v kapalném skupenství nazýváme hydrosféra.

Většinu povrchu Země (71 %) pokrývá slaná voda moří a oceánů, jež tvoří 97 % celého vodstva na naší planetě. Obsahuje průměrně 35 g solí v jednom litru. Z toho 77,8 % chloridu sodného (NaCl), 10,9 % chloridu hořečnatého (MgCl2) a další soli jako síran hořečnatý, síran vápenatý, síran draselný a jiné.

Sladká voda tvoří jen nepatrnou část hydrosféry - 3 %, přičemž 69 % této vody je v ledovcích, které jsou v polárních oblastech. Dalších 30 % je voda podzemní a jen necelé procento tvoří voda povrchová a atmosférická.Forma množství
(mil. km3) procent
z celku
Moře a oceány 1 370 97,25 %
Ledovce 29 2,05 %
Spodní voda 0,5 0,68 %
Jezera 0,125 0,01 %
Půdní vlhkost 0,065 0,005
V atmosféře 0,018 0,001
Řeky 0,0017 0,0001 %
Biosféra 0,0006 0,000004 %
Celkem[3] 1 409 100 %

Koloběh vody na kontinentech začíná srážkami. Jakmile dopadnou z mraků na povrch, mohou putovat třemi cestami:
zpravidla víc než 50 % (někdy i 100 %) se znovu vypaří
méně než 30%, většinou 10 % - 20 %, steče do potoků, řek a nakonec do moře
10 % a méně (ale také nic) se může vsáknout.

Množství kyslíku rozpuštěného ve vodě nepřesahuje maximální koncentraci 14 mg kyslíku na litr vody při teplotě 4 °C, s rostoucí teplotou pak množství kyslíku klesá a tak voda o teplotě například 20 °C obsahuje pouze 9 mg kyslíku na litr.
Význam a použití

Je základní podmínkou života. Ve vodě vznikl život. Je to rozpouštědlo, ve kterém probíhají veškeré chemické děje v organismu. Lidské tělo obsahuje 70 % a rostliny až 90 % vody. Už ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná. Na dehydrataci člověk umírá asi během 7 dnů. (Podle Guinnesovy knihy rekordů vydržel bez vody nejdéle jeden mladý Rakušan, kterého policie zapomněla v cele pro zadržené. Našla ho po 18 dnech na prahu smrti.)
Je nejdůležitější surovinou všech průmyslových odvětví, používá se ke chlazení, ohřevu, oplachu, k výrobě elektrické energie ve formě páry a v potravinářství k výrobě nápojů atd.
Je základní podmínkou rostlinné a živočišné výroby
Je zdrojem obživy v přímořských státech
Vodní toky (řeky) a plochy (oceány, moře, jezera) hrají významnou roli v dopravě.
Přítomnost vodních ploch má vliv na klima krajiny.
Voda je využívána při rekreaci a sportu.
Minerální voda má léčivé účinky.


Obsah vody v některých potravinách:
máslo 18 %
chléb 40 %
sýr 30 až 60 %
jogurt, mléko 87,5 %
maso 60-75 %
jablko, hruška 85 %
vodní meloun 90 %
mrkev 94 %
okurky, rajčata 98 %

Kočka domácí

21. března 2010 v 12:00 Škola
Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny zakázán.

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. V Austrálii a na dalších ostrovech a souostrovích je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů, který se velkou měrou podílí na likvidaci původní fauny.
Domestikace kočky domácí
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10 - 12 tisíci lety, v době, kdy začaly vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života ve Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin.
Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího slunce, měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě Bubastis, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Slunečního boha Ra vzývali Egypťané rovněž v kočičí podobě. Zabití kočky se trestalo smrtí a uhynulé kočky byly balzamovány. Egypťané nepovolovali vývoz koček z Egypta, ale díky fénickým obchodníkům se kočky přesto rozšířily do celého Středomoří. První doklady o kočkách v Evropě nacházíme na řeckých vázách z 5. století př. n. l.. V Řecku byla kočka dávána do spojitosti s bohyní Afroditou a Artemis, jejíž kult částečně splynul s kultem Bastet.

Kočka domácí byla domestikována také v Asii, asi 1000 let př. n. l. začal jejich chov v Číně a od začátku letopočtu také v Indii. V Indii byla uctívána v podobě bohyně plodnosti Sasthi, v Číně byly pod ochranou buddhismu, byly spojovány s chudobou a zároveň měly mít moc před chudobou chránit. Z Číny také pochází pověra o tom, že černé kočky přinášejí smůlu.
Za vlády římského císaře Octaviana Augusta se dostaly kočky do Říma, kde se staly ozdobou salonů bohatých Římanů. Brzy však se dostaly i do nižších vrstev a římští legionáři si je brali na svá vojenská tažení na sever a tak se kočky dostaly i do Velké Británie. Do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách (Anglie, Skotsko) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití. Římané převzali kult bohyně Artemis; kterou nazývali Diana, ale ke kočkám zastávali spíše praktický přístup jako k lovcům hlodavců.

Další "kočičí" bohyně je skandinávská bohyně čarodějnictví Freya, která vlastnila kočár tažený kočkami. Zvláštní vztah ke kočkám má Islám, prorok Mohamed měl totiž kočku jménem Muezza. Na začátku středověku se kočky dostaly z Číny do Japonska, kde měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.

V Evropě se však pohled na kočku radikálně změnil s příchodem středověké inkvizice, kdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost) stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojence čarodějnic a ďábla. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla a například papež Řehoř IX. vyhlásil, že černé kočky chovají pouze církevní odpadlíci a vyhlásil je za ďábelská stvoření. Na konci 15. století další papež, Innocenc VIII., přikázal, aby byla společně s čarodějnicí upálena i její kočka. Pronásledování koček bylo na vrcholu za začátku 16. století, kdy byly kočky věšeny nebo upalovány v koších, kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra . Přes pronásledování koček ve vrcholném středověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. S nástupem novověku se situace koček znovu obrátila a v období baroka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století se do Evropy dostaly první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. Ze začátku byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka.

Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Crystal Palace v Londýně v roce 1871. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. Výstavu zorganizoval spisovatel a malíř Harrison Weir, který také sepsal standardy a byl jedním z posuzovatelů. V roce 1887 byl v Londýně založen Národní klub chovatelů koček, který začal pořádat pravidelné výstavy. V roce 1895 byla uspořádána první výstava koček také ve Spojených státech.

Další organizace na sebe nenechaly dlouho čekat: roku 1898 byl ve Velké Británii založen Klub koček, o pět let později vznikla Asociace chovatelů koček, CFA. V roce 1910 přibyl Řídící výbor chovatelů koček (GCCF), v roce 1949 Mezinárodní felinologická federace, FIFe, která je v současnosti hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR. Existuje však celá řada dalších chovatelských spolků.

Popis
Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavou a středně dlouhý ocas. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5 - 7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5 - 4,5 kg. Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá.

Existují tři základní tělesné typy koček: zavalitý typ, který se vyznačuje kratším a kompaktním tělem, hlubokým hrudníkem, širokou zádí, krátkou a kulatou hlavou s plochým obličejem a krátkými končetinami. Typickým plemenem tohoto typu je perská a exotická kočka a britská krátkosrstá kočka. Podobný je svalnatý typ, který se někdy zahrnuje pod typ zavalitý. Je pro něj typické dobré osvalení, delší končetiny než u předešlého typu a ne tak kulatá hlava a je nejčastějším tělesným typem kočky. Zcela odlišný je útlý typ, nazývaný též štihlý či orientální typ kočky. Kočky tohoto typu mají štíhlé tělo, protáhlou klínovitou hlavu a dlouhé nohy. Extrémní štíhlý typ je znakem současných siamských koček či orientálních koček.

Existují i názory, že zavalitý a svalnatý typ kočky je znakem potomků kočky divoké evropské, zatímco útlý typ pochází z kočky plavé[5]. Mezi jednotlivými tělesnými typy existují plynulé přechody. Některá plemena koček se díky selekci stavbou těla výrazněji odlišují, manská kočka je zcela bezocasá, japonský bobtail má ocas zkrácený a deformovaný. Americký curl a skotská klapouchá kočka se pak vyznačují změnami ušních boltců. Plemeno munchkin má zase geneticky zkrácené končetiny, podobně jako jezevčík, a stejně jako u nich se jedná o geneticky fixovanou chondrodysplazii. Občas se vyskytují také kočky s polydaktylií, které mají více než pět prstů na každé noze.

Kočka je především dokonalý predátor - má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti.

Hlava kočky je spíše široká a krátká, mezi jednotlivými plemeny však existují poměrně velké rozdíly v jejím tvaru: britské, exotické a perské kočky (obecně zavalitý typ) mají hlavu nápadně kulatou, evropská krátkosrstá, mainská mývalí kočka či turecká angora se vyznačují mírně protáhlejší hlavou, orientální kočky mají lebku velmi protáhlou. Ještě větší rozdíly jsou v nasazení uší či utváření stopu. Vždy jsou nápadné velké čelisti a oči.

Kočka je prstochodec, došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje.

Kůže kočky je kryta srstí, jediná neoststěná místa jsou nosní zrcátko, polštářky tlapek a bezprostřední okolí struků, genitálií a konečníku. Srst kočky je tvořena až 20 000 chlupy na centimetru čtverečním. U koček se vyskytuje několik typů srsti - krátkosrstá kočka má po celém těle krátkou a přilehlou srst, polodlouhosrsté a dlouhosrsté mají srst delší a zpravidla jemnější. V chovu ušlechtilých koček se udžují i mutace podmiňující zvlněnou srst, jakou mají kočky typu rex, drátovitou srst, která je plemenným znakem americké drsnosrsté kočky, či úplnou bezsrstost sphynxů. Dlouhosrsté kočky línají po celý rok, krátkosrsté pak hlavně na jaře, kdy se zbavují zimní srsti.

Na zbarvení srsti se podílí devět lokusů: A, aguti, který způsobuje nestejnoměrnou pigmentaci chlupu; B, který ovlivňuje plné černé zbarvení; C, který řídí plné zbarvení či odznaky; D, který řídí případné ředění barvy; I, inhibitor zbarvení chupu; O, lokus pro zrzavé zbarvení; S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost; T, který má na svědomí kresbu srsti; a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti. Kombinace těchto genů vytváří až 235 barevných variet domácí kočky.

Základními barvami srsti kočky domácí jsou černá, červená, čokoládová a skořicová, ředěním těchto barev vzniká modrá, želvovinová, lila a plavá. Bílá se za základní barvu nepovažuje, jde o nedostatek pigmentu. Výsledné zbarvení kočky je ovlivňováno také kresbou, která je tvořena interakcí alely A a T. Rozeznáváme čtyři druhy kresby: habešská, při které je srst na těle tvořena pískově žlutými chlupy s černými proužky, a která je typická právě pro habešské kočky, mramorovaná kresba, která je typická třemi hřbetními pruhy a oválnou kresbou na bocích těla, tygrovaná kresba a tečkovaná kresba, které je jediným povoleným zbarvením ocicatů a egyptských mau.

Působením genů albinotické série, které omezuje tvorbu pigmentu v srsti, kůži i oční duhovce, vzniká siamské a barmské zbarvení. Tělo kočky je světlé až bílé, na koncových částech těla (končetiny, ocas, uši) se pigment vytváří. Oči koček se siamským zesvětlením jsou vždy modré, oči barmských koček jsou jantarové. Křížením těchto dvou typů zbarvení vzniká jejich přechod, zvaný tonkinské zbarvení.
Anatomie
Dospělá kočka má 244 kostí a 512 svalů. Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon.

Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20-26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi.

Kočka domácí má úplný sekodontní chrup, který umožňuje potravu trhat, ale ne žvýkat. Mléčný chrup kočky obsahuje 26 zubů. Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 10-30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 zubů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14. Skus je klešťovitý, to znamená, že řezáky obou čelistí se dotýkají řeznými plochami. Při posuzování pravidelnosti skusu u šlechtěných plemen koček se povoluje tolerance 2 mm. Větší odchylky se označují za předkus či podkus a jsou nežádoucí. Vzhledem k možné dědičné podmíněnosti se jedinci s předkusem či podkusem vyřazují z chovu.
Smysly
Kočka domácí má vynikající zrak, sluch i čich. Oproti člověku má sice menší zorné pole (205 stupňů oproti 220 stupňům u člověka), vidí však ostřeji a v šeru ji napomáhá tapetum lucidum, vrstva buněk nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí, které odrážejí dopadající světlo. Tato schopnost způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Na světle se kočičí zornice stáhne do úzké štěrbiny. Kočka zřejmě vidí barevně, v jejím světě je však nejdůležitější pohyb a barvy nehrají důležitou roli.

Kočky mají výborný sluch, čemuž napomáhají pohyblivé ušní boltce. Kočka domácí má schopnost přesně rozlišit, odkud daný zvuk vychází. Spodní hranice slyšení je asi 30 Hz, tedy stejně jako u člověka, horní hranice je pak asi o dvě oktávy výše než u lidského sluchu, 45 kHz..

Nosní sliznice kočky obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk. Čich slouží kočce k nalezení kořisti, k orientaci v prostředí a ke komunikaci s ostatními kočkami. Kočka domácí má zachovaný Jacobsonův orgán, kterým může také přijímat určité pachy, jako jsou feromony vylučované říjícími kočkami.

Chuť je těsně spojená s čichem. Zajímavé je, že kočky nemají schopnost vnímat sladkou chuť. Hmat je ze všech smyslů nejméně vyvinut. Nejcitlivějším místem na těle kočky je jazyk, dále čenich a tlapky. Na tlapkách jsou citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné chvění. Schopnost koček předpovídat zemětřesení je zřejmě dána právě touto citlivostí. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám - povrch rozehřátý na 44 °C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52 °C.
Fyziologie
Kočka domácí je teplokrevný živočich, její vnitřní tělesná teplota je 38,0-39,5 °C, měří se obvykle v konečníku lekářským teploměrem. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí kastráti naopak trochu nižší. Dechová frekvence zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu, tepová frekvence se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu.

Je to tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12-16 hodin, přičemž platí, že útlý, orientální typ je aktivnější než zavalité typy.

Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 3 - 5 let, zatímco doma chované kastrované kočky až 15 let. Guinessova kniha rekordů uznává jako nejstarší kočku Creme Puff, která se narodila 3. srpna 1967 a v roce 2005 byla stále naživu. Na věk dožití kočky působí mnoho faktorů - její zdraví, výživa a i to, jestli chodí ven a vystavuje se tak nebezpečí úrazu. Podle statistik se kastrovaná zvířata dožívají delšího věku než nekastrovaná, které mají sklon více se toulat.
Rozmnožování
Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince. Časnější nástup stimuluje styk s již cyklujícími kočkami či kocoury. Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k dospělosti pohlavní, neměly by se nakrývat před dosažením alespoň 12 měsíců věku.

Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat.
Říje
Kočka domácí je sezónně polyestrické zvíře, k říji dochází v průběhu celého roku vyjma zimy. Pouze v případě horkého léta může být říje omezená jen na jaro a podzim. Říje trvá u koček zhruba 7 dní, ale její délka může být u konkrétních jedinců velice variabilní (zpravidla se však vejde do 3-15 dnů. Období mezi jednotlivými říjemi může být pouze tři týdny až měsíc. Klasickými příznaky říje jsou neklid, protahování se, otírání se o nohy chovatele, nepravidelný a snížený příjem potravy a vytrvalé snahy uniknout ven za kocourem. Při silnějším pohlazení po zádech se většina koček staví do pářícího postoje (přední končetiny natažené vpředu, hrudník se dotýká země, pokrčené zadní nohy posunuté pod břichem a ocas nahoře nebo na straně). Kocouři v období říje projevují taktéž neklid, jsou více cítit a ve zvýšené míře značkují močí své teritorium.

Volně žijící kočky ohlašují říji močí a naléhavým voláním, na které často odpoví více kocourů. Kočka se otírá o předměty a válí se po zemi. Kocouři přilákáni pachem a volání říjící se samice bojují o právo se pářit. Někdy stačí jen ritualizovaná agrese, velmi často však dojde i k fyzické konfrontaci. S kočkou se často spojí jen jediný, nejsilnější kocour z celé skupiny, i když výjimkou není ani superfekundace, což je jev, při kterém je kočka během jedné říje oplodněna více kocoury a v jednom vrhu jsou koťata různých otců.

Páření

Když je kočka připravená k páření, dá to kocourovi najevo tím, že zaujme pářící postoj. Koitus trvá jen několik sekund a skončí násilným odstrčením kocoura kočkou, kočka může kocoura i napadnout. Během styku s kocourem teprve drážděním samičích pohlavních cest dojde k ovulaci (provokovaná ovulace). Nespáří-li se kočka, říjový cyklus se vrací zpět do proestru a další říje může nastat už za další týden.

U kočky může říje nastat i v průběhu březosti, kočka se může pářit a výsledkem je superfetace, kdy jsou v děloze kočky plody různého stáří.

Březost a porod
Březost domácí kočky trvá přibližně 9 týdnů, fyziologická délka březosti počítána od krytí se pohybuje v rozmezí od 56 do 71 dní[9], průměrně 65 dní.

Březí kočky bývají klidnější a přijímají více potravy. Prvním příznakem březosti je ztmavnutí struků, které se objeví za 2-3 týdny po krytí. V druhé třetině březosti je u většiny koček vidět zvětšené břicho a slabiny. Mléčné žlázy bývají zvětšené a překrvené, patrné v srsti. V poslední třetině březosti je, zvláště při větším počtu mláďat, břicho nápadně zvětšené. Již kolem 26-30 dne březosti je možná diagnostika pomocí ultrazvukového vyšetření kočky. U koček, které se sice pářily, ale nezabřezly, se totiž může objevit falešná březost, pseudogravidita, která věrně připomíná březost skutečnou. Tento stav je způsoben tím, že došlo k ovulaci a hormonální vyladění organismu odpovídá skutečné březosti, ale bez přítomnosti plodů v děloze. Místo porodu končí říjí, která nastane v době očekávaného porodu nebo dříve.
V posledních dnech před porodem dochází k výraznému zvětšení mléčných žláz, uvolnění pánve a ke zduření vulvy. Kočka může být neklidná, vyhledává tmavá a tichá místa k vrhu. Délka porodu je individuální a záleží mimo jiné na velikosti vrhu, může trvat až 24 hodin[10]. Obyčejně se rodí 4 až 6, ale také až 10 koťat.
Koťata
Koťata se rodí slepá a hluchá, osrstěná. Hmotnost se pohybuje okolo 57-114 gramů[11]. Koťata mají hned po narození vyvinutý čich a hmat, tyto dva smysly používají k nalezení bradavky matky.

Hned po porodu se matce začne vylučovat mlezivo (kolostrum), první potrava pro novorozená koťata. Teprve později jsou koťata krmena mlékem. Kočičí mléko je albuminové, neobsahuje kasein a jen malé množství laktózy, proto je kravské mléko jako náhradní potrava pro koťata nevhodné a nebezpečné. Náhradním řešením pro krmení koťat, která ztratila matku, jsou specializované mléčné náhražky nebo v nouzi kondenzované mléko (Tatra), ředěné vlažnou vodou.
Koťata podporují produkci mléka masírováním okolí bradavek ("mléčný krok") a předením. Silnější jedinci obvykle vyhledávají přední páry bradavek, v nichž je produkce mléka intenzivnější. Pijí několikrát denně, zbytek času prospí. Kočka koťatům masíruje břicho, anální otvor a genitálie, čímž podporuje vylučování moči a trusu. Koťata sama ještě nejsou schopna samostatného vylučování. V tého fázi koťata rychle rostou a po týdnu by měla zdvojnásobit svojí porodní váhu.

Koťata otvírají oči kolem 10 dne věku. V té době váží okolo 200 gramů. Začínají vnímat svoje okolí a aktivně ho prozkoumávat. Učí se pohybovat se a od třetího týdne se objevují první hry, při kterých se učí běhat, skákat, plížit se a lovit, koťata poznávají okolí. Na konci prvního měsíce věku váží okolo 300 gramů a začínají se sama čistit. V tomto období je chovatel může začít přikrmovat. Koťata jsou čistotná a už v tomto věku se mohou naučit používat kočičí toaletu.

Období mezi pátým až sedmým týdnem je důležité pro socializaci koťat. Koťata si vytváření vztah k vlastnímu druhu a k druhům, se kterými přicházejí do styku. Koťata, která v tomto období neměla kontakt s člověkem, se budou lidem celý život vyhýbat a nikdy z nich nevyrostou přítulné kočky, na rozdíl od koťat, která měla v tomto období možnost socializace na člověka. Ve věku deseti týdnů už jsou koťata vůči novým věcem obezřetnější a jejich povahy jsou plně vyvinuté.

Ve třech měsících jsou již plně odstavená. Dvanáct týdnů věku je u ušlechtilých plemen koček doporučený věk odběru koťat a jejich prodeji novému majiteli. V tomto věku jsou koťata velmi hravá a učí se sociálnímu chování. Ve volné přírodě, kde koťata zůstávají s matkou, ji následují při každodenních činnostech a učí se samostatně lovit. Okolo pátého měsíce věku dojde k výměně zubů.
Kočka nebo kocour
Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezi kočkou a kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku (záleží však na plemenu). Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky. Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.

Kastrace
Kastrace koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy), a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají větší průměrnou délku života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější. Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši, tloustnutí kastrátů je spíš než přímý důsledek kastrace následkem sníženého energetického výdeje jedince. Kastrace se kromě koček chovaných doma používá také na kočky volně žijící venku.
Plemena
Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi. I v současné době vznikají nová plemena koček. Šlechtění koček si vyžaduje znalosti o daném plemeni (znalost uznaného standardu vyhlášeného FIFe, případně jiných organizací, které dané plemeno uznávají. Zároveň je třeba být členem nějakého klubu chovatelů, který svými vnitřními předpisy usměrňuje pravidla chovu koček s průkazem původu.

Do chovu jsou v dnešní době připuštěni pouze jedinci odpovídající platnému standardu. To, zda jedinec standardu odpovídá, určí na výstavě posuzovatel. Každá základní organizace chovatelů koček stanoví ve svých předpisech chovatelům určitá práva a povinnosti, specifikuje zásady plemenitby daného plemene, které chovatel musí dodržovat a taktéž určuje podmínky, po jejichž splnění je možné jedince zařadit do chovu (určuje kolik a jakých výstav s jakým hodnocením musí jedinec absolvovat, jaký musí být jeho zdravotní stav a věk atd.) Na dodržování těchto předpisů dohlíží poradce chovu (zkušený chovatel, který má pravomoc vystavovat příslušné dokumenty, pomáhá jednotlivým chovatelům a dohlíží na jejich činnost).

V současné době se často hovoří o takzvaném týrání chovem - což je situace, kdy se u zvířat přešlechťují nekteré fyziologické znaky do té míry, že zvířatům znemožňují normální život. Jedná se například o perské kočky a další exotické kočky, které mají na základě deformovaného nosu a tlamy dýchací potíže. Toto týraní není doposud právně zakázáno a je tudíž na jednotlivých chovatelských organizacích, jak se k tomuto problému postaví.

Nemoci
Virové a bakteriální nemoci a plísně
Vzteklina - mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Vždy končí smrtí. Prevencí je každoroční očkování.
Borrelióza - mohou se nakazit všichni savci včetně člověka. Je přenášena klíšťaty a komáry. Očkování pro kočky zatím neexistuje, prevencí je používání repelentů, které zabrání přisátí klíštěte.
Panleukopénie - postihuje pouze kočky, často malá koťata. Zhusta končí smrtí. Prevencí je očkování.
Virová rhinotracheitis - postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování.
Kaliciviróza - postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování.
Infekční peritonitída (Feline Infectious Peritonitis, FIP) - postihuje pouze kočky, vždy končí smrtí. Prevencí je vakcinace.
FIV, "kočičí AIDS" - postihuje pouze kočky, končí smrtí.
kočičí leukóza, FeLV - postihuje pouze kočky, končí smrtí. Prevencí je vakcinace.
Campylobakterióza - mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Človek se nakazí z infekčního trusu, projevuje se žaludečními a střevními problémy. Kočky se nakazí jen zřídka. Prevencí je hygiena.
Salmonelóza - mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka, i plazi. Prevencí je hygiena.
Tuberkulóza - kočka se nakazí od nemocného člověka.
Dermatofytóza - kožní plíseň - mohou se nakazit všichni savci včetně člověka, k nákaze dochází přímým kontaktem nebo pobytem v kontaminovaném prostředí. U člověka i u zvířat se projevuje kožními změnami. Prevencí je hygiena.
Paraziti
Protozoární onemocnění
Giardióza - půvocem je Giardia intestinalis. Jedná se o průjmové onemocnění mladších koček nebo oslabených jedinců.
Toxoplazmóza - původcem je prvok Toxoplasma gondii. Kočky jsou definitivním hostitelem, mezihostitelem jsou ostatní savci včetně člověka.
Trichomonóza - původcem je Tetratrichomonas felistomae. Postihuje nejčastěji ústní dutinu.
Teilerióza - původcem je Theileria felis. Onemocnění koček a kočkovitých v Severní Americe, prvok napadá lymfocyty a červené krvinky.
Izosporóza - původcem jsou kokcidie Isospora felis a I. rivolta. Střevní onemocnění postihující zejména koťata do stáří 4 měsíců.
Helminti
motolice
Paragonimus westermani (motolice plicní) - motolice vyskytující se v Asii, Afice a Jižní Americe. Kočka se nakazí pozřením sladkovodních raků a krabů, motolice se lokalizují v plicích a vyvolávají zánět plic.
Opistorchis felineus a O.viverrini - jsou motolice postihující játra a žlučovody. Vyskytují se především v Asii a ve výchdní Evropě. Kočka se nakazí pozřením masa kaprovitých ryb.
tasemnice
Mesocestoides lineatus
Dipylidium caninum (tasemnice psí) - nejběžnější tasemnice u masožravcuů v Česku
Echinococcus multilocularis - definitivním hostitelem je kočka a pes. Tasmenice je nebezpečná pro člověka.
hlístice
Toxocara cati (škrkavka kočičí) - nejběžnejší střevní hlístice u koček
Toxascaris leonina (škrkavka šelmí)
Ancylostoma tubaeforme
Aelurostrongylus abstrusus - způsobuje plicní červivost koček
Trichuris vulpis (tenkohlavec liščí) - červi způsobující záněty slepého a tlustého střeva
Capillaria aerophila - napadá plíce.
Roztoči a hmyz
Zákožka druhu Otodectes cynotis - původce ušního svrabu u koček
Zaklíštění - kočky napadají klíšťata různých druhů, v Česku nejčastěji Ixodes ricinus, význam tkví především v přenosu infekčních onemocnění (tularémie, borelióza, babesióza)
Ušní svrab - původcem je Otodectes cynotis
Notoedrový svrab - původcem je zákožka Notoedres cati
Cheyletielóza - původcem je Cheyletiella yasguri
Trombikulóza - původcem je sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis)
Všenky - Felicola subrostratus
Blechy - napadají všechny savce. Prevencí je hygiena a odblešování zablešených koček.
















Biočokoláda

21. března 2010 v 11:02 Škola
-z nepraženého kakaa
-neobsahuje mléčné produkty,ztužené tuky,lepek,rafinovaný cukr ani umělá sladidla
-složena z čistě rostlinného sirupu z agáve zpracovaným při nízké teplotě
-plná živin,energie a radosti
-jediná čokoláda, která uspokojí mlsný jazýček a nezanechá špatné svědomí

Čokoláda

21. března 2010 v 10:39 Škola
Čokoláda je obvyklá součást nejrůznějších druhů sladkostí a patří bezesporu k nejpopulárnějším na světě. Slovo čokoláda má původ v aztéckém výrazu xocolātl, jenž má stejný význam.


Čokoláda se vyrábí z kvašených, pražených a mletých zrnek tropického kakaového stromu Theobroma cacao. Zrna pocházejí z kakaových tobolek - bobů. Výsledný produkt je známý jako "čokoláda" (intenzivně ochucená hořká potravina - to je definice čokolády v mnoha slovnících). Tento produkt je definován v mnoha zemích jako kakao. V americkém čokoládovém průmyslu je kakao definováno jako sušina kakaových zrn, kakaové máslo je definováno jako tuková složka, a čokoláda je kombinací sušiny a tuku. Tato směs je obvykle oslazena cukrem a jinými přísadami a zpracována do čokoládových tabulek (jejichž jádro se též označuje jako čokoláda), nebo do nápoje (zvaného kakao nebo horká čokoláda).

Existují tři typy kakaových zrn užívaných v čokoládách. Nejvíce ceněná, vzácná a drahá jsou zrna Criollo z mayské oblasti (Mexiko a Střední Amerika). Tato zrna jsou méně hořká a aromatičtější než ostatní. Dělá se z nich jen asi 10 % čokolády. Kakaová zrna v 80 % čokolády jsou typu Forastero. Stromy Forastero jsou značně robustnější než stromy Criollo a kakaová zrna z nich jsou levnější. Trinitario, hybrid zrn Criollo a Forastero, se používá asi v 10 % čokolády.

Do prodeje přichází čokoláda ponejvíce ve formě tabulek nebo jiných geometrických tvarů, často bývá též tvarována do malých figurek (obvykle zvířat nebo lidí). Mnohdy se tyto tvary přímo vztahují k určitým svátkům, jako např. velikonoční zajíci nebo vejce, případně vánoční či mikulášské figurky anebo tvary vhodné pro den svatého Valentina. Dalším populárním tvarem jsou tzv. čokoládové "pusy". Čokoláda bývá někdy tvarována i jako růže.

Navíc čokoláda často tvoří hlavní složku nebo přísadu v potravinách jako zmrzlina, koláče, keksy, buchty a v jiných dezertech.
Typy čokolády
Čokoláda je velmi populární pochutina a je dostupná v mnoha typech. Různé formy a chutě čokolády se vyrábějí obměňováním množství přísad.
Neslazená čokoláda: čistý čokoládový nápoj, též znám jako hořká nebo čokoláda na vaření. Je to nesmíšená čokoláda: mletá pražená čokoládová zrna bez přísad dávají silnou, hlubokou čokoládovou chuť do všech sladkostí, do kterých jsou přidána. I s přidaným cukrem jsou používané jako základ vrstvových dortů, koláčků, cukroví, keksů atd.
Tmavá čokoláda: čokoláda bez mléka jako přísady, někdy zvaná jako prostá čokoláda. V USA se oficiálně nazývá "sladká čokoláda" a vyžaduje 15% koncentraci čokoládového moku. Evropské normy specifikují minimálně 35% kakaové sušiny.
Couverture: termín používaný pro čokolády obsahující mnoho kakaového másla nejvyšší kvality. Populární druh čokolády Couverture používaný profesionálními cukráři a často prodáván v gurmánských a speciálních potravinových obchodech obsahuje ingredienty: Valrhona, Lindt, Coco Barry a Esprit des Alpes. Tyto čokolády obsahují vysoké procento čokoládového moku (někdy víc než 70 %) právě jako kakaové máslo, aspoň 32 - 39 %, jsou velmi tekuté po rozpuštění a mají výbornou chuť.[zdroj?]
Mléčná čokoláda: čokoláda s přídavkem kondenzovaného nebo sušeného mléka. Předpisy EU vyžadují v mléčné čokoládě zastoupení nejméně 35% pevných složek kakaa.[zdroj?]
Bílá čokoláda: cukrářský výrobek založený na kakaovém másle bez pevných kakaových složek.
Ledová čokoláda: Druh čokolády, který je nutné před konzumací zchladit alespoň na teplotu cca 5 °C.
Výroba čokolády
Výroba čokolády je založena na surovinách, které tvoří kakao a to: kakaový prášek, kakaová hmota a kakaová pokrutina. Dále je to tuk, cukr, sladidlo a další přísady.
Tyto přísady se pečlivě promíchají v míchacím stroji.

Proces výroby
Válcovací stolice
Konšování
Temperace
Chlazení

Popis fází výroby
Válcovací stolice je zařízení, jež slouží ke zjemnění chuti čokolády. Čokoládová hmota se na ni lije a roztírá.

Konšování - tento pojem znamená chuť čokolády. Když se čokoláda konšuje, přidáváme do ní dochucovací prostředky a emulgátory. Tato celá hmota se míchá, šlehá a provzdušňuje. Provzdušnění čokoládové hmotě dodá vyšší chuť. Hodně záleží na druhu čokolády, podle něj určíme, jak dlouho čokoládu budeme tzn. konšovat. zpravidla to bývá 48 až 96 hodin, při teplotě 50 až 80 °C. Po tomto procesu čokoládová hmota putuje do zásobníku, kde se homogenizuje při následné teplotě 50 až 60 °C.

Dále následuje tzv. Temperace a chlazení. Chlazení probíhá při teplotě 30 °C a poté následuje plnění do forem . Temperace slouží k odolnosti, aby se tuk neoděloval, tzn. nezpůsoboval výkvět na povrchu a také k jemné struktuře a lesklosti.

Poslední proces je chlazení, které probíhá v chladících skříních, kde čokoláda tuhne. Po ztuhnutí se čokoláda z forem vyklepne a balí.
Průměrný obsah látek a minerálů
Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v čokoládě.[1]Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 0,2 Na 50 vitamin C stopy
bílkoviny g/100 g 4,1 K 390 vitamin D stopy
tuky g/100 g 37,6 Ca 130 vitamin E -
cukry g/100 g 57,1 Mg 85 vitamin B6 0,1
celkový dusík g/100 g 0,66 P 180 vitamin B12 stopy
vláknina g/100 g - Fe 2,2 karoten stopy
mastné kyseliny g/100 g - Cu 0,48 thiamin 0,03
cholesterol mg/100 g 2 Zn 1,0 riboflavin 0,10
Se mg/100 g stopy I - niacin 0,5
energie kJ/100 g 2375 Mn 1,1 Cl 60

Lily Allen - životopis

21. března 2010 v 10:32 | Monika |  Škola
Rodné jméno:Lily Rose Beatrice Allen
Narození:2. května 1985 (25 let),Hammersmith, Anglie
Původ:Anglie
Žánry:Pop,Ska
Povolání:zpěvačka, kytaristka
Aktivní roky:2006 - současnost
Vydavatel:Regal Records Capitol Records
Web:www.lilyallenmusic.com
Lily Allen (* 2. května 1985, Londýn, Spojené království) je anglická zpěvačka a autorka písní, známá například svými písněmi "Smile" a "LDN". Jedná se o dceru herce a hudebníka Keitha Allena a filmové producentky Alison Owenové.
Její singl "Smile" se dostal na první místo britské hitparády v červenci 2006.

Dětství:
Narodila se v londýnské městské části Hammersmith. Jejím otcem je Keith Allen a matkou Alison Owen. Poté se však s rodinou usídlili v jiné části a tou byl Islington. Má starší sestru Sarah, mladšího bratra Alfieho (který je předmětem její písně "Alfie") a mladší sestru Rebeccu. Také má mnoho nevlastních sourozenců.

V roce 1988 se objevila v show The Comic Strip Presents... , v díle nazvaném "The Yob", který zčásti napsal i její otec.Když byly Lily čtyři roky, její otec opustil rodinu a tak vyrůstala pouze s matkou. Chodila na 13 škol, včetně Hill House School a Bedales School a z několika byla vyloučena. Ve volném čase si ráda četla poslechla umělce jako The Specials, T. Rex a Happy Mondays.

Lily si zahrála dvorní dámu ve filmu z roku 1998 Elizabeth, který produkovala její matka. Odešla ze školy, když jí bylo patnáct, protože nechtěla "strávit třetinu života přípravou na práci v další třetině života, aby si na další třetinu života zajistila penzi." Poté, co jela s rodinou na dovolenou na Ibizu, řekla matce, že tam zůstane s přáteli a tak se usídlila v městečku Sant Antoni de Portmany. Vydělávala si peníze prací v obchodě "Plastic Fantastic" a dealerstvím extáze.

Hudební kariera
Zájem nahrávací firmy:
Lily potkala svého prvního manažera, George Lamba, když ji zachránil před skupinou útočníků a poslal ji domů. Lily odmítnulo několik nahrávacích společností, což přisuzovala faktu, že je dcerou Keitha Allena a také jejímu problému s alkoholem. Využila však otcových známostí a v roce 2002 podepsala smlouvu s nahrávací společností Warner Music. Když z firmy odešel člověk, se kterým podepsala smlouvu, ztratili o ni zájem a byla nucena odejít.

Studovala zahradnictví a chtěla se stát květinářkou, ale nakonec si to rozmyslela a vrátila se zpět k hudbě. Začala psát písně a její manažer ji v roce 2004 představil producentskému duu Future Cut. Pracovali v malém studiu v suterénu jedné úřední budovy[10] V roce 2005 podepsala smlouvu s Regal Records, která jí dala na nahrání alba £25,000, avšak nebyli schopni ho moc propagovat kvůli propagaci alb X&Y od kapely Coldplay a Demon Days od Gorillaz.
Popularita na MySpace:

Lily si vytvořila účet na stránce MySpace a v listopadu 2005 na něj začala nahrávat demoverze svých písní. To přilákalo tisíce posluchačů a singl, který byl vydán na vinylových deskách v nákladu 500 kusů se prodal rychle a tak byl narychlo vydán znovu, později i za £40. Vydala také kazety, nazvanéMy First Mixtape a My Second Mixtape na svou propagaci. Obsahovaly písně od Creedence Clearwater Revival, Dizzee Rascal a Ludacrise. Když se jí nashromáždily desítky tisíc přátel na MySpace, začal se o ni zajímat časopis "The Observer Music Monthly". Pouze pár lidí (kromě její společnosti) vědělo, kdo Lily je a tak byla firma docela zdrženlivá ve vyjádření, která po nich chtěl magazín pro svou reportáž.

V březnovém vydání z roku 2006 napsal OMM článek o Lilyině úspěchu přes MySpace. Úspěch jejich písní přesvědčil její nahrávací společnost, aby měla větší volnost při nahrávání alba a aby mohla použít některé písně, které sama napsala, místo písní od známých producentů. Lily se rozhodla pracovat s producenty Gregem Kurstinem a Markem Ronsonem a za dva týdny dokončila celé album.
Debutové album (2006-2007):
Lilyino debutové album Alright, Still bylo vydáno v limitované edici na vinylových deskách 3.července ve Velké Británii a CD vyšlo jak v Británii, tak v Evropě 17. července 2006. Na albu je
11 až 14 písní (záleží na verzi), z nichž většina byla zveřejněna k poslechu na stránkách
MySpace, včetně singlu "Smile" (první píseň, kterou napsala s Future Cut), "LDN", "Knock 'Em Out"a "Alfie". Dalšími písněmi na albu jsou "Friday Night", kterou zčásti napsal Jonny Bull, "Littlest Things", kterou produkoval Mark Ronson. V USA album vyšlo 30. ledna, 2007, prodalo se ho 34,000 kusů a umístilo se na dvacátém místě v albové hiparádě "Billboard Album Charts".

V září 2006 byl singl "Smile" uveden na prodej v internetovém obchodě iTunes Music Store. V prosinci 2006 se video k tomuto singlu začalo hrát na různých hudebních amerických kanálech a také ho začla hrát některá americká rádia. Také natočila promo pro MTV.

V týdnu, který končil 28. lednem 2007, se podařilo britským umělcům obsadit všech deset míst v britské top10 albové hitparády poprvé od roku 1956. Právě v tomto týdnu bylo Lilyino album na devátém místě.

Americký časopis Entertainment Weekly jmenoval Alright, Still jedním z deseti nejlepšch alb, přestože v té době ještě na americkém trhu nebylo. V USA vyšlo 30. ledna 2007 a jako první singl z něj vzešel také "Smile". Americká verze alba obsahuje tři písně navíc: "Nan, You're A Window Shopper," "Blank Expression" a remix písně "Smile" od Marka Ronsona
Singly:

2006: "Smile"
2006: "LDN"
2006: "Littlest Things"
2007: "Shame For You"/"Alfie"
2007: "Oh My God" feat. Mark Ronson
2007: "Drivin' Me Wild" feat. Common
2008: "Never Miss a Beat" feat. Kaiser Chiefs
2009: "The Fear"
2009: "Not Fair"
2009: "Fuck You"
2009: "22"
2009: "Who'd Have Known"

V Relikviích bude mamka Hermiony

8. března 2010 v 19:33 | monika |  Harry Potter
Podle nejnovějších informací se ve filmu objeví i mamka Hermiony - paní Grangerová. Do této role byla obsazená herečka Michelle Fairley. Michelle o tom řekla: "Není to velká role, objevím se jen ve třech, možná čtyřech scénách, jejiž natáčení bude trvat jen pár dní. Ale pro mě je to opravdu skvělé." Herečka se také přiznala, že doteď neviděla žádný film o Harry Potterovi, dokonce nečela ani žádnou knížku ze série. Teď to chce, ale napravit a jako součást přípravy na natáčení si přečte všechny knihy a podívá se i na filmy.

Cho Changova bude v 7

8. března 2010 v 19:24 | monika |  Harry Potter
Katie Leung, která si v HP4 a HP5 zahrála Cho Changovou, Harryho první lásku, potvrdila návrat do Relikvií smrti. Katie je tak jedna z dalších potvrzených rolí, o kterých se informace objevují stále častěji.

Zajimavosto o 7 (prosim berte s rezervou)

8. března 2010 v 19:23 | monika |  Harry Potter
Tato novinka vám přináší další spekulace, které zatím nebyli nikde a nikým potvrzeny, jsou však dost zajímavé, tváří se věruhodně a kromě jiného, vysvětlují několik rozhodnutí z Prince dvojí krve. - V Relikviích smrti uvidíme při dobrodružstvích Harryho, Rona a Hermiony při hledání viteálů i anarchii, kterou mezitím vyvolávají Ginny, Neville a Lenka v Bradavicích (Bonnie Wright a Matthew Lewis vzpomínali v jedom z rozhovorů scény z baradvického expresu). Z učitelského sboru by jsme v těchto scénách měli vidět Mcgonagallovou, Snapea, Křiklana a Pomfreyovou. - Scéna, kterou Bill Nighy (Brousek) natáčel před modrým plátnem, by měla být ta, ve které ho Voldemort mučí (a následně zabije) kvůli informacím o Harrym. Před modrým plátnem se natáčelo proto, neboť se nepodařilo zesouladit pracovné kalendáře obou herců (Ralph Fiennes (Voldemort) má v součastnosti jiné pracovní povinnosti, později bude volný Bill Nighy). - Do Relikvií smrti by se měl vrátit ve své roli i Ray Fearon, který si v Kameni mudrců zahrál kentaura Firenzeho. - Bill Weasley bude součást Harryho "ochranky" při odchodě ze Zobí ulice tak, jak to bylo i v knize, avšak ve filmu bude zraněný v souboji se smrtijedy, mezi kterými bude i Femryr Šedohřbět. - Po příchodě do Doupěte se odehrává scéna, ve které Lupin ubezpčeuje všechny, že Bill by neměl být vlkodlakem (kdežto Greyback v čase útouk měl lidskou podobu) a dozvíme se i pozadí "vztahu" Greybacka a Lupina. - George přijde o ucho. - Julie Waltersová (paní Weasleyová) si povzdechla, že to vypadá, že bude muset zabít Helenu Bonham-Carterovou (Belatrix). Z jejího rozhovoru s režisérem Davidem Yatesem údajně vyplynulo, že jejich závěrečný souboj má být mnohem emotivnější než-li v knize. To byl hlavný důvod, proč byla v šesté potterovce přidána scéna s útokem na Doupě (napříč tomu, že podle knihy by bylo něco takového nemožné): Zničení Doupěte je prvním krokem smrtijedů - na čele s Belatrix - namířeným přímo proti Weasleyovým. Potom jsou zraněni George a Bill a konfrontace Belatrix s Ginny bude příslovečnou poslední kapkou do pohára trpělivosti paní Wasleyové. - Špitá se o scéně Brumbálova pohřbu. Zatímco při natáčení Prince dvojí krve bylo problémem dát dohromady všechny herce, téměř všichni se vrátili na natáčení Relikvií smrti.

Info o Relikviich smrti 2

8. března 2010 v 19:17 | monika |  Harry Potter
Na stránce Oclumencia byly zveřejněny nové informace o filmu Harry Potter a Relikvie Smrti, Část II. Ze zdrojů blízkých filmovým studiím vyplývá, že poslední film série o Harrym Potterovi se z velké části bude držet knižní předlohy, kterou do scénáře pečlivě zakomponoval Steve Kloves. Tvůrčí tým si však neodpustil ani několik změn, které prý budou ve filmu lépe fungovat.

Nový skladatel Relikvíi smrti

8. března 2010 v 19:13 | monika |  Harry Potter
Portál Film Score Daily přinesl zprávu, že producenti filmu Harry Potter a Relikvie Smrti 1 podepsali smlouvu s hudebním skladatelem, jehož úkolem bude zkomponovat hudbu k předposlední potterovce. Navzdory obecným očekáváním to není John Williams, ale francouzský skladatel Alexandre Desplat. Alexandre Desplat v minulosti spolupracoval s významnými světovými režiséry a složil hudbu k filmům jako Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Zlatý kompas, Královna, Julie & Julia a Twilight Sága: Nový Měsíc.Zatím není jasné, zda bude komponovat hudbu i ke druhé části Relikvií Smrti.

Juli hovořila o finálním boji s Belatrix L. v HP

8. března 2010 v 19:10 | moniika |  Harry Potter
V novém rozhovoru s What's on TV a k propagaci nového televizního dramatu, herečka Julie Walters hovořila o neslavném duelu v posledním dílu Relikvie smrti, který sehraje se smrtijedkou Bellatrix Lestrangeovou(hraje ji H.B.Carter). Takže, jak je to s vámi dále? "Jsem zpět v Harry Potterovi.Paní Weaslyová má hodně co dělat.Já zabiju Helenu Bonham Carterovou hned ze začátku, dále k tomu není co víc bych řekla. Máme s hůlkami tak trochu takovou soutěž,už se nemůžu dočkat! Dále,bude to smutné ,až to vše skončí,a to protože jsem viděla jak všichni vyrůstají.Bude to jako bych opustila prázdnotu.

Rozhovor s Emmou o Škole a herectví

8. března 2010 v 19:07 | monika |  Harry Potter
Nedávno zveřejnily noviny The Daily Mail a Express nové rozhovory s Emmou Watson, v nichž vypráví o své módní linii a plánech v oblasti módního návrhářství, ale také o svém studiu na univerzitě a o konci natáčení Relikvií Smrti (a vlastně celé potterovské série). Už si byla herečkou a modelkou a teď si módní návrhářkou. Je toto budoucnost Emmy Watson? "Och, nemám v plánu stát se návrhářkou. Tuto linii dělám proto, že mi opravdu záleží na fair-trade a etické módě. Velmi mě těší, že jsem se mohla zapojit, ale nechci si brát všechny zásluhy, že jsem návrhářka, protože jsem neabsolvovala žádný kurz, nemluvě o umělecké škole. Ve skutečnosti jsem neměla žádnou představu, kolik práce zahrnuje výsledný produkt. "

Brumbál je gay

8. března 2010 v 19:02 Harry Potter
Brumbál je Gay. Natáčení šestého dílu(Harry Potter and the Half-blood the prince) se zúčasnila sama i spisovatelka J. K. Rowling stejnojmené knížky. Režisér (David Yates) chtěl natočit i scénu Brumbálovi dávné lasky (ženy). J. K. Rowling však do rohu scénáře připsala Brumbál je Gay, čímž všechny šokovala. David Yates však tvrdi že chování Brumbála ve filmu se vůbec nezmění. Sám představitel Brumbála( Michael Gambon) se tomu zasmál a scénu, kde mluví o pletení vzorů si vychutnával.

Lily Potter

8. března 2010 v 18:47 | monika |  Harry Potter
Lily Potterová (rozená Evansová)
(30. ledna 1960 - 31. října 1981) je matka Harryho Pottera, manželka Jamese Pottera. Lily pocházela z mudlovské (nekouzelnické) rodiny a její starší sestrou byla Petunie Dursleyová, která Harryho později vychovávala. O tom, že je čarodějka, jí pověděl Severus Snape, který bydlel nedaleko Evansových a byl většinu času v bradavické škole jejím nejlepším přítelem. Když jí přišel dopis, že je přijata do Bradavic, její rodiče byli nadšení, sestra na ni ale žárlila, a tak se k ní začala chovat špatně. Bradavickou nebelvírskou kolej navštěvovala stejně jako James v letech 1971-1978, byla oblíbenou studentkou Horacia Křiklana, protože měla velké nadání pro lektvary. Během studia také skončilo její přátelství se Snapeam, protože se dal na černou magii. Po dokončení studií se vdala za Jamese, kterého dříve neměla ráda, chodit spolu začali až v sedmém ročníku, a přestěhovali se spolu do Godrikova Dolu. Ona i její manžel byli zrazeni Petrem Pettigrewem, který prozradil jejich úkryt lordu Voldemortovi. Lily Potterová byla zavražděna spolu s manželem, její láska však i posmrtně ochraňovala jejího syna. Ve filmu jí hrála Geraldine Somerville.

James Potter

8. března 2010 v 18:46 | monika |  Harry Potter
James Potter (27. března 1960 - 31. října 1981)
je otec Harryho Pottera, manžel Lily Potterové. Byl jediným dítětem svých rodičů. Jeho hůlka byla, podle informací jejího výrobce Ollivandera z mahagonového dřeva, 11 palců dlouhá, uvnitř šíje rudého draka a byla skvělá na přeměňování. V letech 1971-1978 navštěvoval Bradavice jako student Nebelvíru, za který hrál také famfrpál na postu chytače. Jeho největšími přáteli byli Sirius Black, Remus Lupin a Petr Pettigrew. Vůči Severusi Snapeovi se choval velmi arogantně a stali se z nich nepřátelé. Z Jamese, Siriuse a Petra se stali tajně nehlášení zvěromágové, aby se mohli tajně po nocích potulovat s Remusem, který se každý úplněk měnil ve vlkodlaka. Z Jamese se stával jelen, a proto dostal přezdívku Dvanácterák. V době studií byl s polu s Lily prý jedním z nejnadanějších studentů. Když Hagrid Harrymu povídal o rodičích řekl, že se diví, že se je Voldemort nepokoušel přetáhnout na svoji stranu. To zřejmě jen proto, že byli moc blízcí Brumbálovi. Když chtěl Voldemort zabít Potterovi, Pettigrew mu zrádně odhalil jejich úkryt. James Potter byl zavražděn, když se překvapen a neozbrojen pokoušel chránit svou rodinu, aby mohla utéct. On a Lily se již předtím postavili Voldemortovi třikrát. Všichni (Albus Brumbál, Minerva McGonagallová, Rubeus Hagrid, madam Rosmerta, ...) na něj vzpomínají v dobrém, jen Severus Snape ne. Ten neustále Harrymu říká, že jeho otec byl velmi arogantní. V jedné vzpomínce Harry viděl, že mu to řekla i jeho matka, a tak si Harry myslel, že James donutil Lily nějakým nekalým způsobem ke svatbě. Podle Siriuse z toho ale vyrostl, toho si Lily všimla a začala s ním chodit až v sedmém ročníku. Ve filmu ho představoval Adrian Rawlins.