Duben 2010

Moudrý klobouk - píseň (1. ročník)

7. dubna 2010 v 19:06 Harry Potter
Zdá se vám, že jsem ošklivý- myslete si co chcete, chytřejší klobouk než jsem já na světě nenajdete. Nechte si svoje buřinky i klobouky z plsti- jsem moudrý klobouk z Bradavic, jenž vám nic neopustí. Každému vidím do duše vím z jakého je těsta- nasad si mě a řeknu ti , kam povede tvá cesta. Možná tě čeká Nebelvír, kde mají chrabré srdceů. odvaha klid a ryatířkost jdou u nich ruku v ruce. Nebo tě čeká Mrzimor, máš jejich mravní sílu, jsou čestní a vždy ohotní tak přiliž ruku k dílu. Či moudrý starý Havraspár, pokud máš bystrou hlavu tam důvtipní a chápaví vždy najdou čest a slávu. Nebo to bude Zmijozel, kde nastane tvá chvíle- ti ničeho se neštítí, by došli svého cíle. Nasaď si mě a neboj se , jen vlastní strach tě láká! Jsem moudrý klobouk z Bradavic, a řeknu co tě čeká!!!

Rodiče - úvaha

7. dubna 2010 v 14:41 Škola
Každý má své rodiče jiné a jinak s nimi také vychází. Rodiče chodící pravidelně do hospody, rodiče-narkomani a třeba rodiče, kteří se hádají. Všichni více či méně zanedbávají péči o děti. Ale jsou i tací, kteří se naopak bez svého dítěte nehnou ani na krok. V tomto případě se hlavou rodiny stane samotné dítě. Je to smutné, ale právě tyto děti se z drtivé většiny případů stanou rozmazlenci - a v dospělém věku se jim život sesype jako domeček z karet. Existují tedy ideální rodiče?Neexistují. A zřejmě ani nikdy existovat nebudou. Ptáte se proč?Protože žádný člověk nemůže být stejný jako ten druhý, a dědičnost se také nedá ovlivnit. Děti a rodiče se spolu zkrátka musí naučit společně vycházet, rozumět a naslouchat si. I když se svými rodiči jsem spokojená, rozhodně by se našlo několik věcí, které bych jim vytkla a které mi na nich vadí.Přesto se s nimi snažím vyjít vždy po dobrém.

Samota - úvaha

7. dubna 2010 v 14:40 Škola
Samotu můžeme chápat jako čas odpočinku, ale také jako pocit určitého zoufalství, že nám nikdo nerozumí a že jsme zůstali úplně sami. Může záviset na mnoha podmínkách, například na tom, kde bydlíme, zda jsme zdraví nebo nemocní, kolik je nám let, jak vidíme a chápeme své okolí. Často samotu vnímáme, když od okolí příliš očekáváme, nebo pokud si o něm děláme příliš velké iluze. Jsme pak zklamaní a cítíme se osamoceni, i když to může plynout jen z přílišných nároků a očekávání. Je rozdíl mezi samotou, jíž vyhledáváme, a samotou nechtěnou. Po náročném dni v práci nebo ve škole, kde jsme se setkávali se spoustou lidí, plnili jsme spoustu úkolů, řešili problémy, jsme rádi, když přijdeme domů, kde je ticho a klid. Je to samota, ve které je nám dobře. I když jsme fyzicky sami, přesto se sami necítíme. Říká se, že taková samota umí i léčit. Nebýt sám znamená asi také umět se v sobě orientovat. Znát své potřeby a znát očekávání od sebe i od druhých. Něco jiného ale je, když jsme sami proti své vůli a nemůžeme jít mezi lidi, nemáme si s kým popovídat a schází nám kontakt s okolním světem. Tuhle situaci můžeme vídat asi nejvíce u starých a nemocných lidí. Někdy si za pocit samoty můžeme sami. Jsme natolik zavaleni svými problémy, že okolí ani nevnímáme, nebo někdy dokonce ani vnímat nechceme.

Stres - úvaha

7. dubna 2010 v 14:39 | Monika |  Škola
Na otázku, jestli děti školou povinné trpí stresem, je velice snadná odpověď. Ano, trpí! A že ho není málo. Asi nejznámější je tzv. "školní stres". Pramení z mnoha věcí: ze strachu ze špatné známky, z toho, že dítě neodevzdá nějakou práci včas apod. Původců je ale mnohem víc a v jiných formách než jen ve známkách a v písemkách. Může to být strach ze šikany, o které se sice hovoří málo, ale je tady! A je všude! Původci stresu malého dítěte (ale i většího) mohou být i sami rodiče. Buď za to mohou přímo: dítě bijí či až týrají, nebo je jejich zavinění nepřímé: Chtějí po dítěti, aby se učilo, mělo dobré známky a nedělalo ostudu. Ano, chtějí pro svou ratolest jen to nejlepší. Ale malý člověk si to může vyložit tak, že zkrátka musí mít za každou cenu dobré známky a když ne, tak dostane výprask nebo ho už rodiče nebudou mít rádi. Tady by nejvíce pomohla lepší komunikace mezi dítětem a rodiči, která je často hodně špatná. Všechny tyto činitele se postupně kupí, stres se zvětšuje a dítě začne dostávat horší známky. V tom momentě tlak rodičů vzroste, tím se ještě více zvětší míra stresového zatížení, přijdou ještě horší známky a problémy začnou růst exponenciální řadou. Většinou to dopadne dobře, jindy hůře a málokdy (ale přece) úplně nejhůře. Stres dětí je vážný problém, který by se měl řešit. Nebude to ale nic snadného, je-li to vůbec v současnosti možné! Složitost tohoto problému plyne hlavně z mnoha navzájem působících činitelů. Měla by se zlepšit vzájemná komunikace dítě - rodina - škola. Každá šikana nebo její náznak, ať už fyzická nebo psychická, se musí tvrdě trestat. Mohla by se změnit i forma výuky. Dnešní systém, kdy většinou rozhoduje několik málo důležitých písemek ročně, je velice stresující. Jde o to, aby učitel hodnotil to, co žák opravdu umí a ovládá a ne to, na co se "nadře" čtyřikrát do roka při písemkách. K tomu je ale potřeba také to, aby byli učitelé odměňováni více motivujícím platem. Za ani ne deset tisíc měsíčně se nikdo příliš nenadře. Opravdový a poctivý přístup k žákům dnes vyžaduje učitele, kteří svou práci berou jako poslání. A těm ostatním se vůbec nedivím, protože učitelé by podle mě měli stát na vrcholu platebního žebříčku a ne na jeho spodní hranici. Je vidět, že problematika stresu malého dítěte není nic jednoduchého a to jsem dosud psala jen o stresu pramenícím ze školy. K tomu když se připojí rodinné problémy, například rozvod, úmrtí, narození dalšího dítěte a další množství rozličných životních situací, je nad čím se zamyslet. Záleží pak na psychice každé mladé duše, jak se s tím vším popere a jak bude pokračovat v životě.

Strach - úvaha

7. dubna 2010 v 14:38 Škola
OSNOVA:
Úvod:-Strach je přirozená věc
Stať:-Jaké mohou být příčiny strachu -Útěk není řešení -Snažím se svůj strach překonat -Fobie a adrenalinové sporty
Závěr:-Měli bychom se překonávat

Lidský život je plný emocí a jejich projevů. Myslím si, že k nim patří i strach. Na světě existuje tolik věcí a situací, že snad nelze nalézt člověka, který by se ničeho nebál. Pokud někdo tvrdí, že se ničeho nebojí a chvástá se svou nebojácností, tak podle mě má pouze obavu si svůj strach přiznat. Takové lidi nemám ráda, vždyť bát se je naprosto přirozená věc, tak proč o tom nemluvit? Většinou se bojíme něčeho nového, nepoznaného, s čím nemáme zkušenost. Je ale běžné bát se situace, se kterou už zkušenost máme, kterou jsme si prožili, ale zanechala v nás ne příliš pozitivní vzpomínky. Na každém kroku na nás doslova číhá něco, co v nás vyvolává to zvláštní chvění, abnormálně rychlý tlukot srdce a hlavu plnou myšlenek. Jít dál a překonat to? Překonat sebe? Nebo utéct a schovat se do bezpečí? To jsou v danou chvíli otázky, na které je velmi těžké si správně odpovědět. Musíme si uvědomit, jaké důsledky bude mít naše řešení. To, jak se člověk zachová, se nejspíš odvíjí od jeho povahy. Lidé jsou různí, někomu stačí, když od strachu uteče a nezajímá ho, že útěk nic neřeší. Tohle řešení se mi nelíbí, v podstatě to ani řešení není. Dříve nebo později se problém vrátí a my zase budeme plni strachu, plni otázek. A znovu utečeme? Opět to odsuneme na později? To ne, to opravdu není můj způsob. Nerada se vzdávám nebo utíkám, raději se snažím překonat to. Snad každý den je přede mnou nějaká situace, ze které mám strach. Bojím se vstoupit do místnosti plné lidí, mluvit před větším publikem nebo se jen třeba někoho na něco zeptat. Chvěji se, třepe se mi hlas, ale po prvních slovech, po pár větách se vše uvolní a najednou je strach za mnou. Miluji ten pocit, když něco překonám, když překonám sama sebe. Jsem plná radosti a nakonec si uvědomuji, že to vůbec nic nebylo. To je ten hlavní důvod, proč před problémy neutíkám. Je to kvůli tomu osvobozujícímu pocitu, který potom následuje. Existují ale situace a hranice, které bychom asi překonávat neměli. Myslím tím různé fóbie. Takový strach má člověk v sobě pevně zafixovaný a jeho překonávání by třeba mohlo mít nepříjemné důsledky. Co se týče mě, mám poměrně velký strach z uzavřených prostorů. Takže mi nepřipadá příliš rozumné člověka s klaustrofobií tlačit do výtahu, nebo dusit pod peřinou. Také příliš neuznávám současný rozmach adrenalinových sportů. Ty, při kterých nejde o život, ještě pochopím, je mi jasné, že lidé to dělají kvůli tomu úžasnému pocitu, který se nakonec dostaví. Některé aktivity jsou ale opravdu smrtelně nebezpečné a takové hazardování se mi vážně nelíbí. Myslím, že lidé by se měli snažit svůj strach překonávat, už jen kvůli tomu osvobozujícímu pocitu, ale určitě bychom se neměli přeceňovat a uvědomovat si hranice svých možností.

Diskuse

6. dubna 2010 v 18:21 Škola
-znamená věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stránek, shromáždit argumenty a případně připravit půdu pro racionální rozhodnutí. Pravidla českého pravopisu připouští i variantu diskuze, avšak za slohově neutrální považují diskusi -Diskuse od účastníků vyžaduje: věcnost: věnovat se tématu a argumentovat, nikoli napadat nebo překřikovat, otevřenost: nevylučovat nikoho, kdo může k danému tématu přispět; poctivost: podstatné informace nesmějí účastníci zatajovat nebo tvrdit něco, čemu sami nevěří; trpělivost: pochopení argumentů druhého může vyžadovat čas; zdvořilost, která vyjadřuje společný zájem všech na každé věcné informaci. Zkušenost ukazuje, že taková diskuse může být pro hlubší poznání složitých jevů velmi užitečná, protože překonává přirozené jednostrannosti účastníků a zvyšuje pravděpodobnost, že se na nic důležitého nezapomnělo. Některé diskuse jsou méně náchylné k polemikám, například diskuse řešení v matematice, obtížnější je dodržet požadavky diskuse ve vědě, v právu nebo dokonce v politice

JOHANN SEBASTIAN BACH

6. dubna 2010 v 18:17 Škola
-21.3. 1685 Eisenach - 28.7. 1750 Lipsko
-německý hudební skladatel a virtuóz hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje Mozartem a Beethovenem až po Schönberga nebo Goreckého -projevoval výrazné hudební nadání již od útlých let -ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván - jediné dílo, které za svého života mohl publikovat tiskem, byly Matoušovy pašije -jeho hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na 50 let téměř v zapomenutí - nežil ve zrovna moc ideálním světě a svou hudbu netvořil bez kontaktu s tehdejší hudební komunitou, v jeho díle jsou čitelné vlivy italské hudby, přímým vzorem při komponování instrumentálních koncertů mu byl italský skladatel Vivaldi -navázal a propracoval formu taneční suity, v jejichž pomalých větách jsou patrné vlivy francouzské hudby -velmi si vážil umění svých současníků, v mládí usiloval o to být žákem Buxtehudeho a nelitoval ujít pěšky (v říjnu 1705) 320 kilometrů dlouhou cestu, jen aby si jej vyposlechl -faktem je, že Bachovo nepopiratelně originální a hluboké dílo je jeho vlastní svébytnou a vědomou syntézou a rekapitulací předchozího vývoje německé, italské a francouzské hudby -narodil se jako 4. syn dvorního městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha -hudební tradice rodu byla dlouhodobá, jeho předkové byli hudebníky téměř po 2 století -mistrem polyfonie -jeho rodiče zemřeli, když mu bylo 10 let -díla:Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Umění fugy, Hudební obětina, Goldbergovy variace.

GEORG FRIEDRICH HANDEL

6. dubna 2010 v 18:16 Škola
-3.2.1685 Halle - 14.4. 1759 Londýn
-německý hudební skladatel
-podle přání svého otce se měl Händel stát buď lékařem nebo raději právníkem -dle pověsti se však sám naučil ve věku 5 let tak dokonale hrát na starý spinet nalezený na půdě domu, že se jednou při návštěvě dvora osmělil předvést své umění i vévodovi a ten napsal jeho otci: "On nesmí hřivnu svého syna zakopat, on ji musí svědomitě rozvíjet! Pamatoval si to! Budu se na jeho syna poptávat!" -patrně v roce 1696 podnikl Händel cestu do Berlína, aby se poklonil kurfiřtu braniborskému, koncertoval na cembalu před knížecím posluchačstvem a měl takový úspěch, že mu kurfiřt nabídl přijetí do svých služeb a financování cesty do Itálie, aby si doplnil vzdělání -v roce 1697 však jeho otec zemřel a chlapec se z úcty k němu rozhodl, že nejprve splní jeho přání a vystuduje práva, dokončil gymnázium a v roce 1702 se dal zapsat na právnickou fakultu univerzity v Halle, v témže roce obdržel v Halle i místo varhaníka a to, ačkoliv byl luterán, v kostele církve reformované a kromě toho (ve věku 17 let) vyučoval i na církevním gymnáziu vokální hudbu, v krátké době dosáhl mimořádného úspěchu, jeho varhanním improvizacím přicházelo prý naslouchat celé město a on sám se těšil veliké úctě a vážnosti, tento úspěch jej přesvědčil, že je předurčen pro hudební dráhu, rezignoval na právnická studia, neprodloužil smlouvu s Domkirche a odjel do Hamburku, do centra německé opery -dílo je neobyčejně rozsáhlé, patrně nejúplnější seznam Händlových prací sestavil Berndt Baselt z Univerzity Martina Luthera v Halle, který poprvé vyšel ve třech svazcích v letech 1978 až 1986 pod názvem Händel-Handbuch a čítá 612 položek, každá skladba je označena znakem HWV (Händel-Werke-Verzeichnis) a pořadovým číslem, obsahuje všechny známé skladby, včetně několika, u kterých jsou ohledně autorství jisté pochybnosti -árie "Lascia chi'o pianga" (Ponech mne pláči) patří k vůbec nejslavnějším áriím, jaké kdy zněly na operních jevištích -zemřel na Bílou sobotu.

Poetismus

3. dubna 2010 v 13:43 Škola
-vznikl v ČSR a nikdy se nerozšířil za hranice -básně všedního dne, popisují obyčejné věci -oproštění se od politiky a optimistický pohled na svět,lyrika,hravost,odstranění interpunkce,radostné okamžiky, pocity štěstí a radosti, emoce,fantazie -"hra obrazotvornosti"( básnické obrazy, které nejsou závislé na logice) -Vítězslav Nezval-Konstantin Biebl-František Halas-Vladimír Holan-Jaroslav Seifert-Karel Teige-Vladislav Vančura-Vilém Závada

Černá díra

3. dubna 2010 v 13:43 Škola
=objekt natolik hmotný, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti prostoročasu natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit - byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem(Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její datum objevu) -Primordiální, Supermasivní -Sagittarius A*-v naší Galaxii

Mandrage - hudební skupina

3. dubna 2010 v 13:42 | Monika |  Škola
Členové: Mates Vorda- Bicí
Vít Starý- Zpěv, kytara
Josef Bolan- Kytara
Coopi- Baskytara

Alba: 2009-Hledá se žena(mozek,místo tmy je venku šero,hledá se žena,už mě víckrát neuvidíš,nežijeme na poušti,andělem,bezejmenný dav,jsem tu sám,píseň z Marsu,mozek-mix)
2007-Přišli jsme si pro Vaše děti(kapky proti slzám,realita,punk rock song,pasažér,dotyky,sluníčko,digitální děti,muchacha,hlavně se neotočit,breakdown,u dna)
2004-Říkala, že jí trápí cosi(digitální děti,realita,sluníčko,oh muchacha,růže a slavík,americkém koláč,hotoví,hallo,silverrain).
Styl:Rock
Zrod:2004
Místo:Plzeň

Krajina - líčení

3. dubna 2010 v 13:41 | Monika |  Škola
Naše krajina je překrásná v každé roční době. Z okna vidíme vyvýšený zelený palouk, kde se jako zlaté penízky, lesknoucí se v trávě, třpytí žluté květy pampelišek. Je odtamtud krásný výhled. Dole v údolí se od západu k východu rozprostírá úchvatná scenérie. Přímo pod mírným svahem si svými tenkými prsty pohrává vlahý vítr s klasy právě zlátnoucího obilí. Jednotlivá stébla pšenice se poslušně ohýbají a společně vytváří vlnky, které se rozeběhnou po celém širém poli. Větru se to zalíbilo a rozechvívá obilí ještě více. Již to nejsou jen ty nevinné drobné vlnky. Komíhání klasů napodobuje mořské vlnění, přestože skutečné moře je odtud velmi vzdálené. Snad ho ale vítr zná ze svých toulek světem a zastesklo se mu po něm. Nebo se obilí poučilo od lidí, kteří se kolem něho vraceli po silnici ze zasloužené dovolené u moře do své rodné vlasti, a chce jim moře dopřát i doma. Za polem se nám rozběhla silnice. Táhne se a kroutí jako velký šedý had s tenkou bílou linií vprostřed hřbetu. Šplhá se z hlubokých údolí do nejvyšších hor co jí jen síly stačí. A když se tam konečně dostane ani si neoddychne a opět se vydá zpět dolů. Přeskakuje malé říčky i velké potoky. Větví se a rozděluje na desítky cest, cestiček a pěšinek. Spojuje země se zeměmi, města s městy, vesnice s vesnicemi. Spojuje lidi s lidmi. Na temně lesklý asfaltový povrch silnice vrhají stromy z lesa tajemné stíny. Za silnicí začíná hustý les. Listnaté stromy na okraji postupně ustupují mohutným smrkům a statným borovicím. V hloubi lesa žije mnoho lesní zvěře. Místní lidé tam rádi chodí, nejen sbírat sladké lesní plody. Přitahuje je sem libá vůně podhoubí hříbků a klouzků. Děti si hrají a skotačí na měkkém mechovém koberci. Hází po sobě dlouhými smrkovými šiškami, které tu ztratily veverky, které si dělaly zásoby na tuhou zimu. Když ale návštěvníci spatří nějakou lesní zvěř, utiší se, aby ji nerušily a pozorují srny a jeleny, jak se plaše pasou na mýtinách. Naslouchají tajemnému šumění lesa a zpěvu ptáků, kteří se slétli u studánky, která je až po okraj plná pramenité čisté vody. Ze studánky prýští tenký pramínek a namířil si do ven z lesa. Kolem lesa teče potok. Vlévají se do něho praménky vytékající z lesních studánek a stéká sem voda, kterou po vytrvalém dešti už nasycená půda nestačila vsáknout. Prameny se spojují v jeden jediný silný proud. Proud, který se slije společně s ostatními, jemu podobnými, do řeky. O kousek dál se ke společné cestě připojuje pramen přitékající z vesnice. Na kraji strouhy se na kamenech předvádí své vyvolené žabák. Když ho budeme očima sledovat proti proudu, spatříme červené střechy domů, které se na zelených vrších v pozadí vyjímají v poledním slunci jako krásné veliké jahody rozsypané po zelené louce. Sem tam prosvitnou bílé stěny vesnických stavení. Nad tím vším se vypíná vysoká špičatá střecha věže kostela. Jsou vidět i lidé. Připadají nám malí. Jako mravenečkové. Procházejí se po návsi. Pošťačka nese psaní, matka věší na zahradě prádlo, otec si hraje s dětmi. Dědeček sedí v hlubokém zamyšlení v křesle na zápraží a pozoruje, jak se po nebi honí obláčky. Nebe je modré, ale tu a tam se objeví malý bílý boubelatý mráček nebo šmouha. Z lesů však stoupají mohutné sloupy bílé páry. Spojují se a vytvářejí nové obláčky. Modrá z oblohy pomalu ustupuje. Vzdálené vrcholky kopců se ztrácejí v jemném oparu. Co se to tam dole mihlo? Něco hnědého běží cestou ze vsi. Vždyť je to mladý zajíc, co se ráno zaběhl mámě. Běží podél potoka až ke zlatému poli. Vběhne do pole a kličkuje vlnami. Teď se dostal až na okraj. Přeskočil potok. Žáby se polekaly a vyplašeně uskočily pod most. Do vody spadl lístek z malého doubku. Možná dopluje až do toho skutečného moře. Malý zajíc přehopkal silnici. Na kraji lesa se postavil na zadní, krátce vzhlédl k obloze, zastřihal ušima a zmizel v houští. Od severu se sem blíží tmavý mrak. Bude pršet.

Tobias Moretti

3. dubna 2010 v 13:39 Škola
Rodné jméno: Tobias Bloéb (Moretti je jméno jeho matky) Povolání: Herec Věk: 50(* 11. 07. 1959) Místo narození: Innsbruck, Tyrolsko, Rakousko Znamení: Rak Výška: 178 cm Rodinný stav:Ženatý s manželkou Julií. Děti:dvě, dcera - Antonie, chlapec - Lenze Valentino. Barva vlasů:hnědo-černá. Rodiče:Matka byla učitelkou ve škole, otec byl dělníkem. Tobias pochází ze tři bratrů Hobby: telefonování, hraní (v divadle, ve filmu) a poslouchání klasické hudby. Sport: šplhání, lyžování a jízda závodními auty. Domácí mazlíček: Německý ovčák "Pico". Oblíbený nápoj: Víno Oblíbené jídlo:Salzburské noky. Co nesnáší:Namyšlenost a hloupost Nejprve studoval na vysoké hudební škole ve Vídni. Poté studoval herectví v Mnichově. Je členem souboru Mnichovského komorního divadla. Má za sebou velkou řádku rolí převážně v televizních filmech. Největší popularitu mu přinesla role policisty Richarda Mosera v seriálu Komisař Rex. V seriálu vydržel hrát čtyři sezóny. Poté seriál opustil, jeho seriálový hrdina byl zákeřně zavražděn psychopatickým vrahem. I když mu tento seriál vynesl nesmírnou popularitu, odchodu nikdy nelitoval. Chtěl se věnovat jiným, převážně filmovým projektům. Také chtěl více času trávit se svou rodinou. Jeho velkým koníčkem je farmaření. Za dobu, kterou v seriálu strávil, získal několik cen. Nejvíce si váží divácké ceny, která se nazývá Zlatý kabel. Na jeho místo do seriálu nastoupil herec Gedeon Burkhard.