Samota - úvaha

7. dubna 2010 v 14:40 |  Škola
Samotu můžeme chápat jako čas odpočinku, ale také jako pocit určitého zoufalství, že nám nikdo nerozumí a že jsme zůstali úplně sami. Může záviset na mnoha podmínkách, například na tom, kde bydlíme, zda jsme zdraví nebo nemocní, kolik je nám let, jak vidíme a chápeme své okolí. Často samotu vnímáme, když od okolí příliš očekáváme, nebo pokud si o něm děláme příliš velké iluze. Jsme pak zklamaní a cítíme se osamoceni, i když to může plynout jen z přílišných nároků a očekávání. Je rozdíl mezi samotou, jíž vyhledáváme, a samotou nechtěnou. Po náročném dni v práci nebo ve škole, kde jsme se setkávali se spoustou lidí, plnili jsme spoustu úkolů, řešili problémy, jsme rádi, když přijdeme domů, kde je ticho a klid. Je to samota, ve které je nám dobře. I když jsme fyzicky sami, přesto se sami necítíme. Říká se, že taková samota umí i léčit. Nebýt sám znamená asi také umět se v sobě orientovat. Znát své potřeby a znát očekávání od sebe i od druhých. Něco jiného ale je, když jsme sami proti své vůli a nemůžeme jít mezi lidi, nemáme si s kým popovídat a schází nám kontakt s okolním světem. Tuhle situaci můžeme vídat asi nejvíce u starých a nemocných lidí. Někdy si za pocit samoty můžeme sami. Jsme natolik zavaleni svými problémy, že okolí ani nevnímáme, nebo někdy dokonce ani vnímat nechceme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama