Antonín Zápotocký - osobnost 2. sv. války

16. června 2010 v 15:48 |  Škola
19.12. 1884 Zákolany - 13.11. 1957 Praha
- československý komunistický prezident
-Politický subjekt: KSČ
-manželka: Marie Zápotocká
-děti: Marie (*1911), Jiřina (1912 - 1957)
-dělník, spisovatel, politik, kameník
život:

Antonín Zápotocký byl synem Ladislava Zápotockého (1852 - 1916), krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře a Barbory, roz. Dolejšové.

Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojuje jako voják rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě.

Po vzniku samostatného Československa se Zápotocký stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se Zápotocký zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku a spoluúčastnil se pokusu o levicový puč. Za tuto svoji činnost byl pak devět měsíců vězněn a propuštěn je až díky amnestii prezidenta Masaryka.

Ve dvacátých letech patřil Zápotocký ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922-1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny.

Ve třicátých letech byl činný v odborovém hnutí (Rudé odbory). Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil ve výkonném výboru Rudé odborové internacionály. V dubnu 1939 se i s manželkou pokusil o emigraci do SSSR, ale byl zatčen při pokusu o přechod do Polska. Do února 1940 byl vězněn na Pankráci, pak v Dráždanské věznici a nakonec až do roku 1945 v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde vykonával funkci kápa. Po skončení druhé světové války požádalo Nizozemsko o jeho vydání pro podezření ze spoluúčasti na smrti několika holandských vězňů.
Zápotocký do Nizozemska nikdy vydán nebyl.

Po návratu z koncentračního tábora se Zápotocký stal v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění.

18. června-18. července 1946 předsedal Ústavodárnému národnímu shromáždění. 15. června 1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR. 21. března 1953 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky.

Antonín Zápotocký se jako prezident snažil změnit poměry, které v padesátých letech v Československu panovaly, jsou známy jeho projevy, např. při otevírání Klíčavské přehrady, kdy mluvil proti násilné kolektivizaci venkova - říkal, že kdo ze zemědělců chce vystoupit ze sjednocených zemědělských družstev, může atd. Jeho snahy ale narážely na odpor stranického aparátu v čele s prvním tajemníkem strany Antonínem Novotným, Zápotocký proto záhy na své snažení rezignoval.

Je též velice zajímavé sledovat roli Zápotockého při přípravě vykonstruovaných procesů se Slánským a spol. - Zápotocký se se Slánským nesnášel již od roku 1929, kdy vrcholil v Komunistické straně Československa proces bolševizace a kdy právě Slánský tvrdě prosazoval Zápotockého vyloučení ze strany…

Role Zápotockého v čele státu bývá často idealizována - bývá označován za tátu dělníků, za člověka z lidu, ale není to tak docela pravda, události po měnové reformě v roce 1953 ukazují, že Zápotocký dokázal být právě vůči dělníkům, kteří dali najevo nesouhlas s komunistickou vládou, velmi tvrdý a nesmlouvavý. Spolurozhodoval o zatčeních, internacích, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru.

13. listopadu 1957 pak Antonín Zápotocký zemřel na infarkt - na jeho místo nastoupil Antonín Novotný.

Tělo Antonína Zápotockého bylo v generálské uniformě uloženo do rakve a poté zpopelněno. Urna byla uložena do mramorového sarkofágu v Národním památníku na vrchu Vítkově v Praze 3. Po 17. listopadu 1989 byla urna přenesena do rodinného hrobu na hřbitově v pražských Strašnicích, kde byla již dříve uložena i urna s popelem jeho ženy Marie. Rodinný hrob Zápotockých patří na tomto hřbitově k nejskromnějším.

Vedle politické činnosti se Zápotocký pokoušel i o literaturu a publicistiku. Ve svých dílech se věnoval především rozvoji revolučního dělnického hnutí, často se inspiroval životem svých rodičů - otce líčí jako cílevědomého člověka, který stál na počátku české sociální demokracie, matku jako milující, oddanou ženu, jež se dokáže vyrovnat s nelehkými životními podmínkami. Díla jsou situována na Kladensko, do okolí Zákolan (kde strávil autor dětství), popř. do Prahy.

Dvě z jeho děl (Vstanou noví bojovníci a Rudá záře nad Kladnem) byly v 50. letech za jeho vlády zfilmovány.

dílo:

Zápotocký se skupinkou pionýrů
Rozbřesk, o zrodu sociální demokracie
Rudá záře nad Kladnem
Vstanou noví bojovníci
Barunka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rej Rej | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 14:15 | Reagovat

máte pěkný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama