Škola

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@ ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

1. března 2011 v 23:59 | THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@ ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

THIS BLOG IS H4CK3D BY ɹ3ʞɔ4ɥ ɯ¡u0u@

ob%qqwo#x#a&bvt-Z:K::S0:D

Vylodění v Normandii

24. února 2011 v 19:00
Dne 6. 6. 1944 se uskutečnila jedna z nejvýznamnějších operací novodobých válečných dějin - operace Overlord, den D.

Na přelomu listopadu a prosince roku 1943 se na válečnou poradu v Teheránu sešli zástupci tzv. Velké trojky - Roosevelt (prezident USA), Churchill (premiér Velké Británie) a Stalin (sovětský diktátor). Zde padlo rozhodnutí o úderu na Německo vedené přes severní Francii. Jako nejvýhodnější se jevila právě Normandie, protože pláže byly dostatečně široké a relativně slabě chráněné.

Původní plán byl začít s vyloděním na jaře 1944, ale kvůli přípravám byl termín posunut. Největším problémem bylo počasí (především příliš velké vlny v místě vylodění). Projednávalo se přesunutí operace na červenec, ale v tom případě hrozilo nebezpečí vyzrazení celé operace. A tak i přes nepříznivé meteorologické předpovědi byl útok zahájen 6. června.

Zásadní roli sehrála dezinformace nepřítele. Hitler byl přesvědčen, že Normandie je pouze zástěrka a hlavní útok bude veden u belgického města Pas-de-Calais, kde byl Lamanšský průliv nejuzší. Proto z počátku nechtěl proti spojencům poslat své elitní jednotky a po promarněné příležitosti se již stalo takřka nemožné zničit spojenecké předmostí. Významnou roli sehráli i parašutisté rozeseti po celé Normandii, kteří měli za úkol obsadit strategické pozice v týle nepřítele, čímž se Němcům hlavně znemožnilo stahovat zálohy a přeskupovat síly.

Pláže, kde se vylodění mělo uskutečnit, byly rozděleny na 5 sektorů: Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dva sektory obsazovalo USA, Juno Kanada a zbytek Velká Británie. Největší problémy v sektoru Omaha. Svah zde byl příkrý a dobře chráněný. Tanky, které měly podporovat pěchotu byly většinou potopeny. Ztráty byly vysoké (jen zde asi 2 200 vojáků), velení dokonce uvažovalo o stažení, ale nakonec byla pláž přeci jen dobyta. Již o šest dní později bylo na francouzské půdě asi 320 000 spojeneckých vojáků, 54 000 vozidel a 100 000 tun válečného materiálu.

V srpnu se do Francie dostala i jednotka československých vojáků po velením brigádního generála Aloise Lišky v síle necelých 4 300 mužů. V průběhu října měli Čechoslováci za úkol držet Němce u francouzského přístavu Dunkerque, aby se nepokusili proniknout do spojeneckého týlu.

Cukrovka - Diabetes mellitus

2. ledna 2011 v 20:18 | Monika
První zmínky o cukrovce pocházejí z Egypta období 1500 př. n. l., kde se v Ebersově papyrusu popisuje vzácná nemoc spojená s velkou žízní a vylučováním moči. Na základě tohoto příznaku jí Hippokratův žák Aretaeus z Kappadokie pojmenoval diabetes, což je odvozenina od řeckého výrazu pro sifon. Staří Řekové, Egypťané, Indové, Peršané a Číňané ve svých písemnostech zmiňovali sladkou chuť moči již v době 6. století a pro diagnostiku používali mravence. Pokud je moč pacienta přitahovala, jednalo se o cukrovku. Evropa si na toto zjištění musela počkat až do roku 1675, kdy anglický lékař Thomas Willis zavedl do diagnostiky ochutnávání moči diabetiků a pojmenování nemoci rozšířil o mellitus, latinského výrazu pro med. O sto let později Matthew Dobson dochází k závěru, že typická chuť moči je způsobena přebytkem cukru a zavádí jednoduchý chemický test pro jeho detekci.


Diabetes mellitus, lidově cukrovka byla v této době sice dobře popsaná, avšak stále chyběli znalosti o příčině onemocnění či jakékoliv účinné léčbě. Lékaři se sice pokoušeli experimentovat s různými způsoby léčby, ale prognóza byla velice špatná. Pacienty čekal krátký a nepříjemný život. Nejúčinnější metodou se zdálo omezení potravy a pravidelné cvičení, avšak kýžený efekt se dostavoval jen u části pacientů, jenž vykazovali podobné rysy, nadváhu a sedavý životní styl. Na těchto podkladech se začalo spekulovat o vícero typech diabetu.


Přelomem se stal rok 1889, kdy si Joseph von Mering a Oskar Minkowski při pokusech na psech povšimli spojitosti slinivky břišní a nemoci cukrovka. Krátce po jejím odstranění se u psů začali rozvíjet příznaky a zanedlouho zemřeli. Na jejich výzkumu postavil Edward Sharpey-Schafer svoji hypotézu, že je ve slinivce produkována látka ovlivňující metabolismus cukru. V roce 1910 prokázal tvorbu specifického hormonu v beta buňkách Langerhansových ostrůvků. Pojmenování inzulin je odvozené právě od místa vzniku, v latině je insula používaná pro označení ostrova. Objev tohoto hormonu se stal klíčový pro budoucí léčbu diabetes mellitus.


Na lékařské fakultě University of Toronto se dvojice Frederick Banting a Charles Herbert Best rozhodli pokračovat v experimentech Meringa a Minkowského. Jejich výzkum finančně zaštítil profesor John James Richard Macleod a započal v květnu 1921. Po vyvolání diabetu aplikovali injekčně výtažek z Langerhansových ostrůvků slinivky břišní zdravého psa, což vyvolalo zmírnění příznaků a cukrovka již nemusela být smrtelnou. Avšak Banting a Best měli potíže připravit inzulin v dostatečně čisté formě, jenž by mohla být použita pro klinické testy. Přípravou odpovídajícího extrakt z pankreatu byl pověřen James Collip. V roce 1922 byl inzulin poprvé použit k léčbě diabetu a následující rok za jeho objevení získal Banting a Macleod Nobelovu cenu. K rychlému rozšíření inzulinu do celého světa napomohlo rozhodnutí prodat licenci na jeho výrobu za pouhý dolar. Jako symbol díku byl poté světový den diabetu stanoven na 14. Listopadu, den Bantingova narození.


Cukrovka, čili diabetes mellinus je charakterizována zvýšenou hladinou glukózy, což jsou jednoduché cukry, které používá tělo jako zdroj energie. K jejímu transportu dochází krví a za přispění inzulinu a glukagonu se dostává k jednotlivým buňkám. Dojde-li k porušení rovnováhy těchto dvou hormonů je omezen transport glukózy z k krve k buňkám a její hromadění narušuje přirozený metabolismus organismu. U zdravého jedince během dne hladina krevního cukru kolísá v hladině 3,3 až 6,6 mmol. Překročí-li tato hladina nalačno mez 7,8mmol či kdykoliv během dne 11,1mmol již se jedná o hyperglykemii, jejímž původcem je pravděpodobně jeden s typů diabetu. Přibližně u 7 až 8% pacientů mluvíme o diabetu 1. typu, jenž je vyvolán autoimunitní reakcí, při níž dochází k destrukci beta buněk. Ty už posléze nedokáží produkovat dostatek inzulinu, který musí být do těla dodáván s externího zdroje. U druhého typu vlivem životního stylu dochází ke zvýšení účinku glukagonu, čímž se omezí vnímavost buněk na inzulin. Svoji úlohu sehrává dědičnost, jíž získáváme predispozice k onemocnění, jenž posléze spustí doposud neznáme faktory. U 2.typu hrají dědičné sklony mnohem větší úlohu a úměrně s věkem roste její výskyt u příbuzných. Poslední dobou je cukrovka často jmenována jako civilizační choroba, jejíž výskyt v populaci nezadržitelně roste. Nejvýraznější nárůst byl zaznamenán v rozvinutých zemích, kde se obezita stává vážnou hrozbou zdraví populace. Diabetes mellitus je stále nevyléčitelnou nemocí a aplikací inzulinu se dociluje co možná nejdelšího oddálení příchodu chronických komplikací. Ty jsou povětšinou spojeny s poškozením cév, 75% pacientů s touto nemocí umírá na srdeční selhání či mozkovou příhodu. V průměru se dožívají o 8 až 10 let nižšího věku, než zdraví vrstevníci.
Cukrovka (diabetes mellitus) 1. typu

Jedná se o autoimunitní onemocnění, které se zpravidla objevuje již v dětství či období dospívání. K jeho propuknutí dochází na základě genetických vloh a působení virové infekce, která nastartuje reakci imunitního systému, při níž dojde i k označení beta buněk jako cizorodé látky. Tyto beta buňky jsou součástí slinivky břišní, kde tvoří Langerhansovy ostrůvky. Jejich účelem je produkovat hormon inzulin, který zastává důležitou úlohu při metabolismu glukózy, tuků a bílkovin. Při cukrovce dochází k jejich ničení lymfocyty, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu, který je nutné doživotně dodávat, neboť si ho organismus již není schopen sám vyprodukovat. Tento typ cukrovky postihuje přibližně 8% pacientů s diagnózou diabetes mellitus.

Cukrovka (diabetes mellitus) 2. typu

Bývalo pravidlem, že se tento typ cukrovky objevovat u lidí starších 40 let, ale poslední dobou se vinou životního stylu objevuje čím dál častěji i u mladších jedinců. Vlohy pro tuto formu jsou taktéž genetického charakteru a k jejich propuknutí dochází působením mnoha vnějších faktorů. Obzvláště se mluví o způsobu stravování a nedostatečném pohybu. Téměř 90% pacientů trpí nadváhou až obezitou a jejich sedavý způsob života postrádá dostatek pohybu. Tím se u nich rozvine rezistence na inzulin, tedy relativnímu nedostatku, neboť slinivka ho produkuje dostatek. Během posledních dvaceti let došlo k mnohonásobnému zvýšení nemocných s tímto typem cukrovky a při současném tempu růstů by se brzy mohlo začít hovořit o epidemii.

Gestační diabetes mellitus

Přibližně u 4% žen se v průběhu těhotenství objevuje zvýšená hladina glukózy v krvi, která kolísá na základě množství těhotenských hormonů. Slinivka břišní má poté potíže se vyrovnat se zvýšenými požadavky na inzulin a ač nikdy dříve neměli potíže, objevuje se u nich cukrovka. Ta po porodu obvykle zase vymizí. Zvýšené hladiny glukózy a inzulinu u plodu vyvolají tzv. diabetickou fetopatii, jenž se projeví ve zvýšené porodní hmotnosti, riziku hypoglykemie a novorozenecké žloutenky. Obě tyto komplikace nejsou nikterak závažné a jelikož je gestační diabetes podchycen již při rozboru krve během dvacátého týdne těhotenství, je jejich prognóza velmi dobrá.
Příznaky cukrovky

Diabetes prvního typu se v rané fázi nikterak neprojevuje, dochází při něm k ničení beta buněk. Ve chvíli, kdy jejich destrukce dosáhne přibližně 80% původních hodnot začíná vznikat glykémie. Za normálních okolností je glukóza vstřebávána buňkami, avšak bez dostatečného množství inzulinu zůstává v krvi, což sebou přináší řadu metabolických změn. A právě ty jsou typickými příznaky cukrovky. Nedostatečné vstřebávání cukrů vede k úbytku energie, nemocný trpí únavovým syndromem. Organismus energetické ztráty nahrazuje rozkladem tuků, což vede ke snižování hmotnosti a současnému vzniku odpadních ketolátek. Ty přispívají k okyselování vnitřního prostředí těla a dávají dechu diabetiků nezaměnitelný acetylenový zápach.


Vysoké hladiny glukózy nedokáží v těle ledviny dlouhodobě udržet a propouští je do moči. Vyloučená glukóza sebou však strhává i molekuly vody, čímž způsobuje dehydrataci. Ta vyvolává pocit suchosti v ústech a zvýšenou konzumaci tekutin, s následným častým močením. Mezi další příznaky se může řadit pomalé hojení ran, časté infekce, bolesti břicha, zvracení a závratě. Diabetes mellitus 1. typu mívá poměrně rychlí nástup, proto se u některých pacientů může být prvním příznakem diabetické koma s poruchou vědomí.


Cukrovka druhého typu vzniká pozvolna a proto se je organismus schopen přizpůsobit sníženému přijmu glukózy a příznaky bývají mírné a často se na ní přijde náhodně při pravidelné preventivní prohlídce či až ve stádiu, kdy již nastávají komplikace spojené s tímto onemocněním.
Léčba cukrovky

U diabetu 1. typu je úspěšná léčba postavena na trojici inzulin, dieta a fyzická aktivita. Jelikož u prvního typu došlo poškozením beta buněk k narušení produkce inzulinu musí si ho pacienti doživotně aplikovat pomocí inzulinového péra či pumpy. Aby byl tento hormon doplňován co možná nejpřirozenějším způsobem, je nutné ho aplikovat několikrát denně. Obvykle se jedná o tři až šest podkožních injekcí do oblasti břicha, stehen či paží. Diabetici si dávku inzulinu sami upravují podle aktuální hladiny cukru, k jejímuž určení jim slouží glukometr. U pacientů s častou hyperglykemií bývá péro nahrazenu diabetickou pumpou. Ta neustále dodává mikrodávky inzulinu, čímž velice reálně simuluje jeho přirozenou sekreci. V současnosti se jedná o nejúčinnější léčbu, avšak také několikanásobně dražší a není vhodná pro každého. Pumpa vyžaduje technickou zručnost a nutnost měnit podkožní kanylu po třech až čtyřech dnech.


O správné dietě vždy rozhoduje ošetřující lékař na základě zdravotního stavu pacienta. Nedílnou součástí je rozdělit příjem potravy do několika menších chodů, u nichž je brán zřetel převážně na množství sacharidů. Celkové množství potravy je voleno tak, aby diabetik udržoval svoji optimální hmotnost a glykemická křivka zůstávala v normě. Cílem je tedy i dosažení optimální hladiny tuků v krvi, které mají vliv na rozvoji aterosklerózi. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení si mohou diabetici dopřát i přiměřené množství cukru. Nedílnou součástí léčby je přiměřená fyzická aktivita, při níž dochází k poklesu glykemie a tedy ke snížení potřeby přijmu inzulinu. Nemělo by při ní docházet k přílišnému vyčerpávání a hladovění, aby naopak nevzniklo riziko hypoglykémie.


U cukrovky 2.typu ve 40% případů stačí upravit životní styl pacienta, kdy je mu nasazena přísná dieta a tělesný pohyb. Cílem diety je v tomto případě povětšinou redukce nadváhy. Cvičení má kromě poklesu glykémie i pozitivní vliv na citlivost tkání vůči inzulinu. Nepodaří-li se tělesnou aktivitou a dietou dostatečně ovlivnit metabolismus organismu, dochází k nasazení léků, jenž ovlivňují citlivost tkání či zintenzivní produkci beta buněk. Jelikož u druhého typu je kladen na dietu větší důraz, je povětšinou nutné cukry ze stravy vypustit úplně. I když je léčba antidiabetiky poměrně účinná, u některých pacientů následkem zvýšené produkce inzulinu může dojít k vyčerpání beta buněk a je nutné začít podávat inzulin.
Akutní komplikace diabetu

Cukrovka sebou nese dvě přímé komplikace spojené s hladinou krevního cukru. Jejich lehčí průběh zná důvěrně každý diabetik, zcela se jim vyhnout nelze a jejich včasné potlačování má podstatný vliv na následující chronické komplikace.


Hypoglykémie, či-li nízká hladina cukru je zpravidla vyvolána fyzickou zátěží, nepravidelným přísunem potravy, špatným dávkováním inzulinu a alkoholem. Předzvěstí může být únava, nevolnost, pocení, třes, bušení srdce, pocit hladu a nervozity. Při hypoglykémii je nutné časné podání potravin bohatých na glukózu. Vhodná je např. kola, kostkový cukr, džus, různé moučníky a tyčinky. Ironicky se mezi vhodné potraviny neřadí čokoláda, která sice obsahuje velké množství cukrů, ale také tuků, které zpomalují jejich vstřebávání. Dochází-li k častému opakování, utlumuje se schopnost organismu vyplavovat glukagon a adrenalin, což může mít za následek hypoglykemické kóma. První pomocí je aplikace injekce s již zmíněným hormonem glukagon. Nic se nezkazí ani vložením kostky cukru pod jazyk diabetika. Za žádných okolností by nemělo dojít k píchnutí inzulinu, ten by mohl mít pro nemocného fatální důsledky.


Pravým opakem je hyperglykémie, vysoká hladina cukrů v krvi. Nejpatrnější je u pacientů, u nichž ještě nedošlo k diagnostice cukrovky, avšak způsobuje ji i opožděná aplikace inzulinu či stresové situace spojené s infekcí, úrazem či onemocněním. Rozpoznat lze dle klasických příznaků diabetu způsobených překyselením organismu, tedy suchem v ústech, žízní, následným častým močením a zapáchajícím dechem. Nedojde-li k rychlému snížení hladiny glukózy hrozí nebezpečí kómatu.

Chronické komplikace diabetu


Správná léčba sice zabraňuje propuknutí akutních komplikací, avšak jejím hlavním cílem je předcházet těm chronickým. Tkáně našeho těla nejsou na vysoký obsah glukózy stavěné a dochází k spuštění procesu neenzymové glykace. Při ní se mění chemické složení bílkovin a ta pozvolna ztrácí schopnost plnit svoji úlohu. Konečným výsledkem, jenž je přímo úměrný časnosti a délce trvání hyperglykemie je poškození malých i velkých cév. Jejich následné popraskání vyvolává samotné komplikace, které zásadně ovlivňují kvalitu života. Jednou s komplikací je diabetická nefropatie. Při ní dochází ke snížené funkci až selhání ledvin. U retinopatie dochází k poškození cévek oční sítnice s krvácením, což vede k poruše zraku. Může se jednat o rozmazané vidění, ale i slepotu.


Diabetická makroangiopatie, čili postižení velkých cév sebou nese zvýšené riziko infarktu, cévní mozkové příhody a ischemickou chorobu dolních končetin. Za pojmem neuropatie se skrývá poškození funkce periferních nervů. Zasaženy mohou být motorické, senzitivní i vegetativní nervy, proto existuje celá řada příznaků, které touto komplikací cukrovky mohou být vyvolány. Nejčastěji se setkáváme s poškozením nervů končetin, což se projevuje jejich pálením, mravenčením či bolestí. Dále dochází k poruchám erekce, nadměrnému pocení, poruchám trávicího traktu a vylučování močového měchýře. Neuropatie společně s ischemickou chorobu dolních končetin se podílejí na vzniku syndromu diabetické nohy. Kombinace nedostatečné citlivosti nohou, abnormalit cév, špatného hojení ran a častého výskytu infekcí může vést ke vzniku gangrény. Při ní dochází k odumírání tkáně a produkci toxinů, jenž by bez včasného zásahu vyvolali celkovou sepsi organismu. Při včasném podchycení existuje šance na vyhojení její příčiny, avšak dojde-li k jejímu rozšíření je jedinou léčbou amputace.
Modrý kruh - mezinárodní symbol diabetu
Červená krychle - Mezinárodní znak cukrovkářů


Pozor - děti jsou nejzranitelnějšími účastníky silničního provozu!

25. prosince 2010 v 1:00 | Monika
Na kole, na přechodu pro chodce i ve vozidle je dobré dodržovat následující rady:

Bezpečná jízda na kole

• Před jízdou zkontroluj technický stav kola a povinnou výbavu!

• Vždy si před jízdou nasaď cyklistickou přilbu!

• Za snížené viditelnosti nezapomeň včas rozsvítit světla!

• Před jízdou ani během jízdy nepožívej alkoholické nápoje!

• Jezdi co nejvíce u pravého okraje silnice a neustále sleduj dopravní provoz okolo sebe, abys mohl včas zpomalit nebo zastavit před možným nebezpečím!

• Při změně směru jízdy dej včas a viditelně znamení paží!

• Nikdy nejezděte dva vedle sebe ani dva na jednom kole. Na kole nikdy nevoz předměty, které by mohly ohrozit tebe nebo jiné osoby !

• Chovej se ohleduplně k ostatním účastníkům silničního provozu!

• Tam, kde je hustý provoz, s kola raději sesedni a veď kolo po chodníku !

• Na přechodu pro chodce a při odbočování vpravo i vlevo dej vždy přednost přecházejícím chodcům !

• Vždy respektuj pokyny policistů, světelné signály a dopravní značky !

Při dodržování všech těchto zásad bezpečné jízdy, snížíš velké nebezpečí možnosti úrazu či poranění nejen sobě, ale i u ostatních účastníků silničního provozu
Chodci:

• chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm 3, psa a podobně

• každý chodec je účastníkem silničního provozu

• jako chodec můžete chodit po chodníku a to po jeho pravé straně, nebo můžete chodit po vyznačené stezce pro chodce

• kde není chodník ani stezka pro chodce, choďte po levé krajnici vozovky, nejvíce však dva chodci vedle sebe.



Chodec má ze zákona povinnost být ohleduplný, pozorný a opatrný.



• dbejte na Vaši zvýšenou viditelnost a noste vrchní část oblečení s reflexními doplňky - řidič Vás tak dříve uvidí

• vozovku přecházejte na přehledném místě

• pokud je v blízkosti přechod pro chodce, použijte ho

• na přechodech se světelnou signalizací, se touto řiďte

• přecházejte pouze na zelenou a jste- li přesvědčeni že skutečně nic nejede

• pokud v blízkosti přechod není, přecházejte pouze tam, kde je dobrá viditelnost

• nikdy nepřecházejte v zatáčce, mezi stojícími automobily

• ani na přechodu však nemá chodec absolutní přednost

• pozor na přednost v jízdě tramvaje a vozidel s právem předností jízdy (hasiči, PČR, záchranka atd.)

• žádný řidič nedokáže zastavit své vozidlo, pokud mu někdo náhle vstoupí do vozovky.
Řidiči:

Řidič má:

• použít k jízdě jen takové vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a vždy dodržovat pravidla silničního provozu

• technický stav svého vozidla kontrolovat průběžně

• být vždy připoután bezpečnostním pásem

• přizpůsobit rychlost jízdy všem okolnostem silničního provozu

• dát přednost chodcům na vyznačeném přechodu pro chodce



Rady pro případ dopravní nehody:

• zastavit vozidlo a vypnout motor

• zachovat klid, nejednat zbrkle

• zabezpečit místo dopravní nehody - označit místo trojúhelníkem

• zjistit následky dopravní nehody, stav zraněných, poskytnout první pomoc a přivolat záchrannou službu linkou 155

• pokud se jedná o nehodu, která se musí ohlásit Policii ČR, oznamte tuto skutečnost na linku 158 a vyčkejte do jejího příjezdu (do té doby nepřemisťujte vozidlo z místa nehody (v nutnosti obnovení provozu vyznačte postavení vozidel)

• nepít alkohol

• zajistit svědky nehody

• vzájemně si prokázat totožnost s účastníky nehody

• po skončení vyšetřování nehody, odstranit vozidlo z vozovky

• Policii ČR nemusíte k nehodě volat pokud nebyl nikdo zraněn, škoda na jednom z vozidel nepřesáhne 100 000 Kč, nevznikne škoda třetí osobě a shodnete-li se na viníkovi nehody.



Před jízdou do zahraničí:

• jedete-li cizím vozem, nezapomeňte si pořídit plnou moc oprávněného majitele o zapůjčení vozu

• zjistěte si odlišnosti v pravidlech silničního provozu dané země, zejména pak rychlostní limity a osvětlení vozidla, ověřte si nutnost dálniční známky

• doporučujeme uzavřít pojištění - cestujících, zavazadel, léčebných výloh

• informujte se o adresách konzulátů a linek tísňového volání pro případ nehody, nemoci nebo zranění

• zkontrolujte technický stav vozidla.



Cestování městskou hromadnou dopravou (MHD):

- kapesní krádeže se převážně odehrávají na místech s větší koncentrací lidí, kam právě patří i jízda městskou hromadnou dopravou. Kapsáři často pracují ve skupinách a krádež bývá většinou blesková a nepozorovatelná. POZOR: při jízdě městskou hromadnou dopravou Vám doporučujeme dodržovat několik následujících rad:

• nenoste u sebe větší finanční hotovost

• tašky s penězi a cennostmi neponechávejte při jízdě na zádech

• kabelky přes rameno mějte vždy uzavřené a pod kontrolou

• pokud nosíte peníze a kreditní kartu mimo zavazadlo, ukládejte je do vnitřních kapes ošacení, nikoliv do zadních kapes kalhot.
Cyklisté:

Cyklista musí:

• dodržovat pravidla silničního provozu

• mít povinnou výbavu jízdního kola

• dítě mladší 10 let, smí jet na silnici jen s osobou starší 15 let

• osoba mladší 18 let musí při jízdě použít ochrannou cyklistickou přilbu

• od soumraku do svítání svítit za jízdy předepsaným osvětlením

• při změně směru jízdy dát včas znamení o změně upažením paže.
Vlak a železnice:

Při cestování vlakem dodržujte následující rady:

• na nádraží se pohybujte pouze ve vyhrazených prostorech pro cestující

• při přecházení kolejiště použijte podchod, nebo nadchod

• v žádném případě se neprocházejte po kolejišti, nebo v bezprostřední blízkosti

• nevstupujte do kolejiště pokud vlak ještě nezastavil

• nikdy nenaskakujte do rozjíždějícího se vlaku

• nevyskakujte z jedoucího vlaku

• nestoupejte na schůdky lokomotiv ani nákladních vagonů, v trolejovém vedení nad vámi číhá smrt ve formě 25 000 voltů, které je 114x vyšší než máte doma v zásuvce

• za jízdy ve vlaku se nepohybujte v bezprostřední blízkosti dveří

• nenechávejte pobíhat děti ve vlaku bez dozoru

• při jízdě ve vlaku mějte své zavazadlo vždy pod kontrolou

• nevozte s sebou větší finanční obnos

• své finance a platební karty mějte uložené v zavazadle se zapínáním

• ve svém odloženém svrchním ošacení neponechávejte nikdy žádné cennosti

• opouštíte-li kupé, vezměte si peníze, doklady a cenné věci s sebou.



Zdroj: policie Čr



Šikana (2)

24. prosince 2010 v 1:00 | Monika
Šikana mezi dětmi
Druhy šikany:
Fyzická agrese - agresor používá k šikanování oběti fyzické násilí, popřípadě předměty, kterými učiní útok důraznějším.
Slovní agrese a zastrašování - agresor oběti vyhrožuje fyzickým útokem, zastrašuje, nadává jí, vysmívá se nebo zesměšňuje.
Krádeže, ničení a manipulace s věcmi - agresor oběti ničí a odcizuje věci nebo si věci půjčuje a vrací je znehodnocené.
Násilné a manipulativní příkazy - agresor nutí oběť k různým nepříjemným činnostem a úkolům
Kdo bývá dětskou obětí šikany?
dítě, které se neumí nebo nemůže bránit
dítě, které se jakýmkoliv způsobem odlišuje od očekávaného průměru (nosí brýle, přestěhovalo se, má nadváhu)
dítě fyzicky slabé, uzavřené, které těžko navazuje osobní kontakt s ostatními dětmi
dítě duševně zaostalejší, pomalejší v uvažování
dítě jiné barvy pleti, často příslušník národostní menšiny
dítě nadprůměrně duševně vybavené, dětský genius

Jak poznáme dítě-agresora?
bývá zpravidla starší, tělesně zdatný, agresivní k vrstevníkům a mnohdy i k učitelům, mívá kázeňské problémy
může být všeobecně oblíbený, temperamentní, sebevědomý, méně nadaný a někdy až překvapivě nebezpečný
v kolektivu často vystupuje v roli vůdce
pochází často z rodiny, kde je fyzické popř. psychické násilí používáno jako běžný komunikační prostředek
k maskování svých činů často používá "důvěryhodné vysvětlení", které se snaží opřít o tvrzení svých obdivovatelů
Jaké může být dítě-agresor?
Hrubián- primitivní, impulsivní, hrubý s kázeňskými problémy, má narušený vztah k autoritě, mnohdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost.
forma - šikanuje tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, šikanování používá cíleně k zastrašování ostatních.
rodinné prostředí - častý výskyt agrese a brutality rodičů, agresoři násilí napodobují a vracejí.
Elegán- velmi slušný, kultivovaný, zvýšeně úzkostný
forma - násilí a mučení je cílené a rafinované, skryté, bez přítomnosti svědků.
rodinné prostředí - časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky.
Vtipálek - optimistický, dobrodružný, srandista, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, většinou oblíbený a vlivný
forma - šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, má snahu vypíchnouthumorné a zábavné stránky oběti
rodinné prostředí - obecně - citová deprivace, nepřítomnost duchovních a mravních hodnot
Jaké následky může mít šikanované dítě?
v dlouhodobém horizontu může šikana vést k poškození fyzického a psychického zdraví
poškození bývají mnohdy nevratného charakteru, osobnost jedince je narušena dříve, než se stačila plně rozvinout
dochází k přetrhání citových vazeb na své nejbližší
ponižování lidské důstojnosti vedoucí ke ztrátě důvěry k autoritám, která je doprovázená ztrátou iluzí o celé společnosti, která nedokáže garantovat alespoň minimální ochranu před násilím slabým a bezbranným jedincům společnosti.
Na co preventivně upozornit začínajícího školáka?
Při nástupu do školy informujte své dítě o možném nebezpečí a jednotlivých projevech šikany, např. formou příběhu.
Zdůrazněte, že se nemusí bát o šikaně otevřeně mluvit.
Věnujte se svému dítěti, naslouchejte mu, všímejte si detailů vyprávění o dění ve škole i mimo ni.
Seznamte dítě s širším okruhem osob, na které se může v případě potřeby obrátit.
Zdůrazněte, že nikdo nemá právo ubližovat druhým. Vhodné je použít nějaké ukázky z pohádky, např. nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.
Informujte dítě o tom, že vhodnou obrannou proti šikaně je dobrá parta a kamarádi, kteří se nebojí pomoci jeden druhému a projevy šikany oznámit.
Při pravidelných návštěvách rodičovských schůzek se informujte nejen na prospěch Vašeho dítěte, ale i na zařazení dítěte v kolektivu, na jeho chování o vyučování i mimo něj.
Promluvte o svých obavách s učitelem, ptejte se učitele na jeho názor na šikanu a nebojte se s ním spolupracovat. Je to Váš spojenec.
Varovné signály pro rodiče!
Za dítětem domů nedochází žádný spolužák ani kamarád.
Dítě je zaražené, smutné a nemluví o tom, co se děje ve škole.
Špatně usíná, zdají se mu hrůzostrašné sny, křičí ze spaní.
Dochází ke zhoršení prospěchu, je nesoustředěné a často bez zájmu.
Před odchodem do školy nebo při příchodu ze školy si dítě stěžuje na zdravotní problémy.
Dítě často navštěvuje lékaře - má zvýšenou absenci, někdy i neomluvené hodiny.
Do školy a ze školy chodí oklikami, může chodit i za školu.
Domů přichází s roztrhaným oblečením, poškozenými školními pomůckami nebo bez nich.
Často potřebuje peníze, ztrácí kapesné, kupuje fiktivní školní pomůcky a neplatí obědy.
Dítě může domů chodit hladové, přestože dostává svačiny a má zajištěné obědy ve škole.
Nedokáže přesvědčivě vysvětlit svoje zranění.
Nechci chodit na tělesnou výchovu, má odřeniny, škrábance nebo řezné rány, které se nedají uspokojivě vysvětlit.
Je osamocené, s nikým se nebaví, nemá kamaráda, má často smutnou náladu, působí nešťastně a ustrašeně, stává se uzavřeným.
Dítě trpí poruchami soustředění, je smutné natolik, že se u něj může vyvinout patologický smutek - deprese.
Vyhrožuje sebevraždou nebo se o ni dokonce pokusí.
Jak mají rodiče postupovat? Co mohou při podezření na šikanu dělat?
Především ujistěte své dítě, že jste zcela na jeho straně, má vaši plnou podporu a může se spolehnout na vaši ochranu.
Zjistěte o útoku na vaše dítě co nejvíce informací.
Požádejte o pomoc ostatní členy rodiny.
V případě vážného fyzického napadení nechte své dítě odborně ošetřit a neposílejte ho následující dny do přímého kontaktu s předpokládanými útočníky.
Obraťte se na školu, nebojte se o šikaně promluvit otevřeně.
Máte-li na ni podezření, spojte se s ředitelem školy nebo s třídním učitelem. Pokud podáváte písemnou žádost nebo stížnost, mějte schovanou kopii dopisu.
Trvejte na osobní schůzce a neřešte celou záležitost pouze telefonicky.
Nebojte se požádat ředitele o přeložení dítěte do jiné třídy, případně školy. Zkuste si ověřit poměry, které vládnou na jiné škole.
Pokud s vedením školy nenajdete společné řešení, nevzdávejte to, obraťte se na příslušný školský úřad nebo na školní inspekci.
Nechtějte po svých dětech, aby byly statečné a vrátily to, co se jim stalo. Nemají na to sílu a řešení to není. Jednejte bez prodlení sami.
Pomozte svému dítěti zvládnout psychickou zátěž a informujte ho, jak se vyhnout nebezpečným situacím (např. co odpovědět, jak reagovat na provokace a jak zvládnout situaci v případě ohrožení).
V případě důvodného podezření na páchání trestné činnosti na vašem dítěti informujte neprodleně Policii ČR.
Zdroj: policie Čr

Šikana, podvody, násilí

24. prosince 2010 v 1:00 | Monika
Podvody na seniorech:

Nikdy neotvírejte dveře, nevíte-li, kdo je za nimi. Cizí lidi si nikdy nevpouštějte do bytu, pouze ty, které dobře znáte, nebo se vám důvěryhodně prokáží a sdělí vám, proč přichází. Pokud vás někdo oslovuje jménem, ještě to neznamená, že vás zná. Je vhodné uvádět na jmenovce na dveřích příjmení v množném čísle (Novákovi) nebo v mužském rodu, zvláště v případě, že v bytě žije sama žena. Buďte opatrní, neotvírejte každému, kdo vás za dveřmi požádá o pomoc, např. o možnost si zatelefonovat, či předání zásilky pro vašeho souseda. Situaci můžete řešit, i přes zavřené dveře. Pomoc zprostředkujete např. přivoláním souseda nebo sanitky apod. Mějte vždy důležitá telefonní čísla poblíž vašeho telefonu nebo na dobře viditelném místě. Zamykejte hlavní vchodové dveře.

Pro své bezpečí si pořiďte dveřní panoramatické kukátko, které vám umožní vidět široký prostor za vašimi dveřmi a pojistný řetízek, díky kterému můžete vyřídit některé záležitosti v relativním bezpečí.

Nemívejte doma více peněz v hotovosti nebo velmi cenné věci, pokud nemáte doma zabudovaný trezor. Peníze si raději uložte na svůj účet a cennosti do bezpečnostní schránky v bance nebo v jiném peněžním ústavu. Své cennosti si raději vyfotografujte, pro jejich případném odcizení vám tyto fotografie usnadní jejich identifikaci. Noste u sebe jen nezbytnou peněžní hotovost. Nikdy se před nikým nechlubte tím, kolik máte doma peněz, ani tím, jaké vlastníte cennosti.

Stačí nepatrná chvilička, aby si vás podvodník vytipoval a dostal do vašeho bytu, kde vás může připravit o peníze a cennosti. Časté jsou i případy, kdy vás neznámá osoba žádá o pomoc a vzbuzuje tím soucit. Potřebuje nutně půjčit nebo rozměnit finanční obnos a mezitím co jdete pro peníze, obhlédne, kde máte uloženou hotovost nebo položenou peněženku a využije situaci k jejímu odcizení. Vynalézavost podvodníků je opravdu velká. Mohou se například také vydávat za přítele Vašeho příbuzného či známého, který je ve finanční tísni. Vždy je proto bezpečnější si informace pro jistotu ověřit. V případě zástupců firem provádějících odečty energií požadujte služební průkaz prokazující příslušnost k dané společnosti, sledujte vývěsky v domech, které na odečty upozorňují dopředu nebo si skutečnost ověřte telefonátem na daný úřad.
Násilí na seniorech:

Násilí na seniorech páchané v rodině

Někteří staří lidé jsou bohužel vystaveni násilnému chování ze strany členů vlastní rodiny. Takové jednání začíná většinou mírnějšími projevy, jako je okřikování, ponižování, omezování a přikazování. Nikdy netrpte sebemenší projevy omezování, útisku a násilí. V žádném případě nepřipusťte, aby vám vaši rodinný příbuzní říkali:

"To Ti stačí, to je pro tebe dobré, lepší už to nepotřebuješ, stejně nechodíš nikam mezi lidi."

Bohužel takovéto chování se pomalu ale jistě může proměnit ve větší násilí, které pak již nebude ve vašich silách zastavit. Toto jednání je třeba zastavit v samém počátku i za cenu, že své blízké nebudete vídat. Mějte na paměti, pokud se vám zdá, danou situaci nezvládáte, hledejte rychle pomoc u odborníků. Například u lékaře , nebo na linkách důvěry, které fungují obvykle v nepřetržitém provozu.

Násilí páchané na seniorech mimo rodinu

Násilí páchané na seniorech někdy bohužel probíhá i mimo rodinu jako forma nedostatečné přiměřené aktivity vyskytující se tam, kde je očekávána s důvěrou, což způsobuje bezpráví, poškození, zranění, bolest či strach starších lidí.

Jedná se o domovy důchodců, seniorské domy nebo penziony či lůžková zařízení se zdravotní péčí. Personál, který necitlivým přístupem zanedbává úmyslně či z nedbalosti péči o seniory, se tak dostává do roviny pachatele.

Formy násilí mimo rodinu:

• nedostatek poskytovaných pečovatelských služeb,

• neinformovanost o právech,

• nesrozumitelná nabídka péče,

• nepřiznání práva na kvalitu života a společenské kontakty.

Děti a šikana:

Co je šikana?

• jakékoliv chování, jehož záměrem je opakovaně ubližovat, ohrožovat, nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí,

• zahrnuje jak fyzický útok v podobě bití, poškozování věcí, tak i útok slovní v podobě vydírání, nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování,

• většina případů šikany mezi dětmi se odehrává ve škole, na cestě

do školy nebo ze školy, případně v okolí bydliště.

Druhy šikany:

Fyzická agrese - agresor používá k šikanování oběti fyzické násilí,

popřípadě předměty, kterými učiní útok důraznějším (baseballová

pálka, batoh apod.).

Slovní agrese a zastrašování - agresor oběti vyhrožuje fyzickým

útokem, zastrašuje, nadává ji, vysmívá se nebo ji zesměšňuje.

Krádeže, ničení a manipulace s věcmi - agresor oběti ničí

a odcizuje věci, nebo si věci půjčuje a vrací je znehodnocené (zejména

tužky, celý penál a jiné školní pomůcky).

Násilné a manipulativní příkazy - agresor nutí oběť k různým

nepříjemným činnostem a úkolům (např. psát za něho domácí úkoly, nosit mu svačiny, posluhovat mu).

Lidská (dětská) práva a právní následky:

Státem ratifikovaná Úmluva o právech dítěte zaručuje všem dětem v pedagogických zařízeních bezpečný pobyt bez poškozování zdraví a ohrožení života. Šikanování je v řadě případech trestnou činností.

• Šikana může naplňovat skutkovou podstatu trestných činů (omezování osobní svobody, krádeže, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, vydírání, loupeže, rasově motivované skutky, znásilnění, pohlavní zneužívání).

• Osoba mladší 15ti let není trestně odpovědná, ale soud pro mládež ji může uložit podle zákona č. 218/2003 Sb., (o soudnictví ve věcech mládeže) některá z následujících opatření: dohled probačního úředníka zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve střediscích výchovné péče ochranná výchova

• Trestní odpovědnost mladistvých (15-18 let) je posuzována soudy pro mládež podle zákona č. 218/2003 Sb. s ohledem na jejich rozumovou a mravní vyspělost osoby, proti níž se vede trestní řízení.

• Po dovršení 18ti let věku jsou osoby plně trestně odpovědné a projednávají se běžným způsobem v trestním řízení.

Nikdo nemá právo jakkoliv ubližovat ostatním a každý má právo se proti agresorovi bránit!

Rady rodičům:

Na co preventivně upozornit začíjícího školáka:

Při nástupu do školy své dítě informujte o možném nebezpečí a jednotlivých projevech šikany, např. formou pohádky či příběhu. Zdůrazněte, že se nemusí bát o šikaně otevřeně mluvit. Naslouchejte svému dítěti, všímejte si detailů vyprávění o dění ve škole i mimo ni.

Dítě seznamte s širším okruhem osob, na které se může v případě potřeby obrátit. Zdůrazněte, že nikdo nemá právo ubližovat druhým. Vhodné je použít nějaké ukázky z pohádky, např. (nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj).

Informujte dítě o tom, že vhodnou obranou proti šikaně je dobrá parta a kamarádi, kteří se nebojí pomoci jeden druhému a projevy šikany oznámit někomu dospělému. Při pravidelných návštěvách rodičovských schůzek se informujte nejen na prospěch Vašeho dítěte, ale i na zařazení dítěte v kolektivu, popř. na jeho chování o vyučování i mimo něj.

Promluvte o svých obavách s učitelem, ptejte se učitele na jeho názor na šikanu a nebojte se s ním spolupracovat. Zeptejte se učitele, jestli se problémem šikany ve škole zabývají.

Rady při podezření na šikanování vašeho dítěte:

Především ujistěte své dítě, že jste zcela na jeho straně, má vaši plnou podporu a může se spolehnout na vaši ochranu. Zjistěte o útoku na vaše dítě co nejvíce informací. Požádejte o pomoc ostatní členy rodiny.

V případě vážného fyzického napadení nechte své dítě odborně ošetřit a neposílejte ho následující dny do přímého kontaktu s předpokládanými útočníky. Obraťte se na školu, nebojte se o šikaně promluvit otevřeně, např. na třídní schůzce, možná nebudete sami. Máte-li na ni podezření, spojte se s ředitelem školy nebo s třídním učitelem.

Pokud podáváte písemnou žádost nebo stížnost, mějte schovanou kopii dopisu. Trvejte na osobní schůzce a neřešte celou záležitost pouze telefonicky. Nebojte se požádat ředitele o přeložení dítěte do jiné třídy, případně školy. Zkuste si ověřit poměry, které vládnou na jiné škole. Pokud s vedením školy nenajdete společné řešení, nevzdávejte to, obraťte se na příslušný školský úřad nebo na školní inspekci. Nechtějte po svých dětech, aby byly statečné a bránily se sami. Nemusí na to sílu. Jednejte bez prodlení.

Pomozte svému dítěti zvládnout psychickou zátěž a informujte ho, jak se vyhnout nebezpečným situacím (např. co odpovědět, jak reagovat na provokace a jak zvládnout situaci v případě ohrožení). V případě důvodného podezření na páchaní trestné činnosti na vašem dítěti informujte neprodleně Policii ČR.
Zdroj: policie Čr

Nějaké obrázky vody (4)

24. září 2010 v 9:00

Nějaké obrázky vody (3)

23. září 2010 v 9:00

Nějaké obrázky vody (2)

22. září 2010 v 9:00

Nějaké obrázky vody (1)

21. září 2010 v 9:00

Seznam prezidentů Československa

16. června 2010 v 15:56
1. 1918-1935: Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937)
2. 1935-1938, 1945-1948: Edvard Beneš (1884-1948)
3. 1938-1939: Emil Hácha (1872-1945)
období druhé světové války:
1939-1945: Emil Hácha, Státní prezident Protektorátu Čechy a Morava
1939-1945: Jozef Tiso (1887-1947), prezident Slovenského štátu
4. 1948-1953: Klement Gottwald (1896-1953)
5. 1953-1957: Antonín Zápotocký (1884-1957)
6. 1957-1968: Antonín Novotný (1904-1975)
7. 1968-1975: Ludvík Svoboda (1895-1979)
8. 1975-1989: Gustáv Husák (1913-1991)
9. 1989-1992: Václav Havel (* 1936)
První republika (1918-1938) -v úřadu
Tomáš Garrigue Masaryk 14. listopadu 1918 14. prosince 1935
Edvard Beneš 18. prosince 1935 5. října 1938 ČSNS
Druhá republika (1938-1939)
Emil Hácha 30. listopadu 1938 14. března 1939

Protektorát Čechy a Morava (1939-1945)
Emil Hácha 15. března 1938 9. května 1945
Slovenský stát (1939-1945)
Jozef Tiso 26. říjen 1939 duben 1945
Poválečné Československo (1945-1948)
Edvard Beneš 2. dubna 1945 7. června 1948 ČSNS

Komunistické Československo (1948-1989)
Klement Gottwald 14. června 1948 14. března 1953 KSČ
Antonín Zápotocký 21. března 1953 13. listopadu 1957 KSČ
Antonín Novotný 19. listopadu 1957 28. března 1968 KSČ
Ludvík Svoboda 30. března 1968 28. května 1975 KSČ
Gustáv Husák 29. května 1975 10. prosince 1989 KSČ
Václav Havel 29. prosince 1989 20. července 1992
Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992)
Václav Havel 20. července 1992 ...

Antonín Zápotocký - osobnost 2. sv. války

16. června 2010 v 15:48
19.12. 1884 Zákolany - 13.11. 1957 Praha
- československý komunistický prezident
-Politický subjekt: KSČ
-manželka: Marie Zápotocká
-děti: Marie (*1911), Jiřina (1912 - 1957)
-dělník, spisovatel, politik, kameník
život:

Antonín Zápotocký byl synem Ladislava Zápotockého (1852 - 1916), krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře a Barbory, roz. Dolejšové.

Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojuje jako voják rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě.

Po vzniku samostatného Československa se Zápotocký stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se Zápotocký zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku a spoluúčastnil se pokusu o levicový puč. Za tuto svoji činnost byl pak devět měsíců vězněn a propuštěn je až díky amnestii prezidenta Masaryka.

Ve dvacátých letech patřil Zápotocký ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922-1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny.

Ve třicátých letech byl činný v odborovém hnutí (Rudé odbory). Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil ve výkonném výboru Rudé odborové internacionály. V dubnu 1939 se i s manželkou pokusil o emigraci do SSSR, ale byl zatčen při pokusu o přechod do Polska. Do února 1940 byl vězněn na Pankráci, pak v Dráždanské věznici a nakonec až do roku 1945 v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde vykonával funkci kápa. Po skončení druhé světové války požádalo Nizozemsko o jeho vydání pro podezření ze spoluúčasti na smrti několika holandských vězňů.
Zápotocký do Nizozemska nikdy vydán nebyl.

Po návratu z koncentračního tábora se Zápotocký stal v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění.

18. června-18. července 1946 předsedal Ústavodárnému národnímu shromáždění. 15. června 1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR. 21. března 1953 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky.

Antonín Zápotocký se jako prezident snažil změnit poměry, které v padesátých letech v Československu panovaly, jsou známy jeho projevy, např. při otevírání Klíčavské přehrady, kdy mluvil proti násilné kolektivizaci venkova - říkal, že kdo ze zemědělců chce vystoupit ze sjednocených zemědělských družstev, může atd. Jeho snahy ale narážely na odpor stranického aparátu v čele s prvním tajemníkem strany Antonínem Novotným, Zápotocký proto záhy na své snažení rezignoval.

Je též velice zajímavé sledovat roli Zápotockého při přípravě vykonstruovaných procesů se Slánským a spol. - Zápotocký se se Slánským nesnášel již od roku 1929, kdy vrcholil v Komunistické straně Československa proces bolševizace a kdy právě Slánský tvrdě prosazoval Zápotockého vyloučení ze strany…

Role Zápotockého v čele státu bývá často idealizována - bývá označován za tátu dělníků, za člověka z lidu, ale není to tak docela pravda, události po měnové reformě v roce 1953 ukazují, že Zápotocký dokázal být právě vůči dělníkům, kteří dali najevo nesouhlas s komunistickou vládou, velmi tvrdý a nesmlouvavý. Spolurozhodoval o zatčeních, internacích, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru.

13. listopadu 1957 pak Antonín Zápotocký zemřel na infarkt - na jeho místo nastoupil Antonín Novotný.

Tělo Antonína Zápotockého bylo v generálské uniformě uloženo do rakve a poté zpopelněno. Urna byla uložena do mramorového sarkofágu v Národním památníku na vrchu Vítkově v Praze 3. Po 17. listopadu 1989 byla urna přenesena do rodinného hrobu na hřbitově v pražských Strašnicích, kde byla již dříve uložena i urna s popelem jeho ženy Marie. Rodinný hrob Zápotockých patří na tomto hřbitově k nejskromnějším.

Vedle politické činnosti se Zápotocký pokoušel i o literaturu a publicistiku. Ve svých dílech se věnoval především rozvoji revolučního dělnického hnutí, často se inspiroval životem svých rodičů - otce líčí jako cílevědomého člověka, který stál na počátku české sociální demokracie, matku jako milující, oddanou ženu, jež se dokáže vyrovnat s nelehkými životními podmínkami. Díla jsou situována na Kladensko, do okolí Zákolan (kde strávil autor dětství), popř. do Prahy.

Dvě z jeho děl (Vstanou noví bojovníci a Rudá záře nad Kladnem) byly v 50. letech za jeho vlády zfilmovány.

dílo:

Zápotocký se skupinkou pionýrů
Rozbřesk, o zrodu sociální demokracie
Rudá záře nad Kladnem
Vstanou noví bojovníci
Barunka

Rodiče - úvaha

7. dubna 2010 v 14:41
Každý má své rodiče jiné a jinak s nimi také vychází. Rodiče chodící pravidelně do hospody, rodiče-narkomani a třeba rodiče, kteří se hádají. Všichni více či méně zanedbávají péči o děti. Ale jsou i tací, kteří se naopak bez svého dítěte nehnou ani na krok. V tomto případě se hlavou rodiny stane samotné dítě. Je to smutné, ale právě tyto děti se z drtivé většiny případů stanou rozmazlenci - a v dospělém věku se jim život sesype jako domeček z karet. Existují tedy ideální rodiče?Neexistují. A zřejmě ani nikdy existovat nebudou. Ptáte se proč?Protože žádný člověk nemůže být stejný jako ten druhý, a dědičnost se také nedá ovlivnit. Děti a rodiče se spolu zkrátka musí naučit společně vycházet, rozumět a naslouchat si. I když se svými rodiči jsem spokojená, rozhodně by se našlo několik věcí, které bych jim vytkla a které mi na nich vadí.Přesto se s nimi snažím vyjít vždy po dobrém.

Samota - úvaha

7. dubna 2010 v 14:40
Samotu můžeme chápat jako čas odpočinku, ale také jako pocit určitého zoufalství, že nám nikdo nerozumí a že jsme zůstali úplně sami. Může záviset na mnoha podmínkách, například na tom, kde bydlíme, zda jsme zdraví nebo nemocní, kolik je nám let, jak vidíme a chápeme své okolí. Často samotu vnímáme, když od okolí příliš očekáváme, nebo pokud si o něm děláme příliš velké iluze. Jsme pak zklamaní a cítíme se osamoceni, i když to může plynout jen z přílišných nároků a očekávání. Je rozdíl mezi samotou, jíž vyhledáváme, a samotou nechtěnou. Po náročném dni v práci nebo ve škole, kde jsme se setkávali se spoustou lidí, plnili jsme spoustu úkolů, řešili problémy, jsme rádi, když přijdeme domů, kde je ticho a klid. Je to samota, ve které je nám dobře. I když jsme fyzicky sami, přesto se sami necítíme. Říká se, že taková samota umí i léčit. Nebýt sám znamená asi také umět se v sobě orientovat. Znát své potřeby a znát očekávání od sebe i od druhých. Něco jiného ale je, když jsme sami proti své vůli a nemůžeme jít mezi lidi, nemáme si s kým popovídat a schází nám kontakt s okolním světem. Tuhle situaci můžeme vídat asi nejvíce u starých a nemocných lidí. Někdy si za pocit samoty můžeme sami. Jsme natolik zavaleni svými problémy, že okolí ani nevnímáme, nebo někdy dokonce ani vnímat nechceme.

Stres - úvaha

7. dubna 2010 v 14:39 | Monika
Na otázku, jestli děti školou povinné trpí stresem, je velice snadná odpověď. Ano, trpí! A že ho není málo. Asi nejznámější je tzv. "školní stres". Pramení z mnoha věcí: ze strachu ze špatné známky, z toho, že dítě neodevzdá nějakou práci včas apod. Původců je ale mnohem víc a v jiných formách než jen ve známkách a v písemkách. Může to být strach ze šikany, o které se sice hovoří málo, ale je tady! A je všude! Původci stresu malého dítěte (ale i většího) mohou být i sami rodiče. Buď za to mohou přímo: dítě bijí či až týrají, nebo je jejich zavinění nepřímé: Chtějí po dítěti, aby se učilo, mělo dobré známky a nedělalo ostudu. Ano, chtějí pro svou ratolest jen to nejlepší. Ale malý člověk si to může vyložit tak, že zkrátka musí mít za každou cenu dobré známky a když ne, tak dostane výprask nebo ho už rodiče nebudou mít rádi. Tady by nejvíce pomohla lepší komunikace mezi dítětem a rodiči, která je často hodně špatná. Všechny tyto činitele se postupně kupí, stres se zvětšuje a dítě začne dostávat horší známky. V tom momentě tlak rodičů vzroste, tím se ještě více zvětší míra stresového zatížení, přijdou ještě horší známky a problémy začnou růst exponenciální řadou. Většinou to dopadne dobře, jindy hůře a málokdy (ale přece) úplně nejhůře. Stres dětí je vážný problém, který by se měl řešit. Nebude to ale nic snadného, je-li to vůbec v současnosti možné! Složitost tohoto problému plyne hlavně z mnoha navzájem působících činitelů. Měla by se zlepšit vzájemná komunikace dítě - rodina - škola. Každá šikana nebo její náznak, ať už fyzická nebo psychická, se musí tvrdě trestat. Mohla by se změnit i forma výuky. Dnešní systém, kdy většinou rozhoduje několik málo důležitých písemek ročně, je velice stresující. Jde o to, aby učitel hodnotil to, co žák opravdu umí a ovládá a ne to, na co se "nadře" čtyřikrát do roka při písemkách. K tomu je ale potřeba také to, aby byli učitelé odměňováni více motivujícím platem. Za ani ne deset tisíc měsíčně se nikdo příliš nenadře. Opravdový a poctivý přístup k žákům dnes vyžaduje učitele, kteří svou práci berou jako poslání. A těm ostatním se vůbec nedivím, protože učitelé by podle mě měli stát na vrcholu platebního žebříčku a ne na jeho spodní hranici. Je vidět, že problematika stresu malého dítěte není nic jednoduchého a to jsem dosud psala jen o stresu pramenícím ze školy. K tomu když se připojí rodinné problémy, například rozvod, úmrtí, narození dalšího dítěte a další množství rozličných životních situací, je nad čím se zamyslet. Záleží pak na psychice každé mladé duše, jak se s tím vším popere a jak bude pokračovat v životě.

Strach - úvaha

7. dubna 2010 v 14:38
OSNOVA:
Úvod:-Strach je přirozená věc
Stať:-Jaké mohou být příčiny strachu -Útěk není řešení -Snažím se svůj strach překonat -Fobie a adrenalinové sporty
Závěr:-Měli bychom se překonávat

Lidský život je plný emocí a jejich projevů. Myslím si, že k nim patří i strach. Na světě existuje tolik věcí a situací, že snad nelze nalézt člověka, který by se ničeho nebál. Pokud někdo tvrdí, že se ničeho nebojí a chvástá se svou nebojácností, tak podle mě má pouze obavu si svůj strach přiznat. Takové lidi nemám ráda, vždyť bát se je naprosto přirozená věc, tak proč o tom nemluvit? Většinou se bojíme něčeho nového, nepoznaného, s čím nemáme zkušenost. Je ale běžné bát se situace, se kterou už zkušenost máme, kterou jsme si prožili, ale zanechala v nás ne příliš pozitivní vzpomínky. Na každém kroku na nás doslova číhá něco, co v nás vyvolává to zvláštní chvění, abnormálně rychlý tlukot srdce a hlavu plnou myšlenek. Jít dál a překonat to? Překonat sebe? Nebo utéct a schovat se do bezpečí? To jsou v danou chvíli otázky, na které je velmi těžké si správně odpovědět. Musíme si uvědomit, jaké důsledky bude mít naše řešení. To, jak se člověk zachová, se nejspíš odvíjí od jeho povahy. Lidé jsou různí, někomu stačí, když od strachu uteče a nezajímá ho, že útěk nic neřeší. Tohle řešení se mi nelíbí, v podstatě to ani řešení není. Dříve nebo později se problém vrátí a my zase budeme plni strachu, plni otázek. A znovu utečeme? Opět to odsuneme na později? To ne, to opravdu není můj způsob. Nerada se vzdávám nebo utíkám, raději se snažím překonat to. Snad každý den je přede mnou nějaká situace, ze které mám strach. Bojím se vstoupit do místnosti plné lidí, mluvit před větším publikem nebo se jen třeba někoho na něco zeptat. Chvěji se, třepe se mi hlas, ale po prvních slovech, po pár větách se vše uvolní a najednou je strach za mnou. Miluji ten pocit, když něco překonám, když překonám sama sebe. Jsem plná radosti a nakonec si uvědomuji, že to vůbec nic nebylo. To je ten hlavní důvod, proč před problémy neutíkám. Je to kvůli tomu osvobozujícímu pocitu, který potom následuje. Existují ale situace a hranice, které bychom asi překonávat neměli. Myslím tím různé fóbie. Takový strach má člověk v sobě pevně zafixovaný a jeho překonávání by třeba mohlo mít nepříjemné důsledky. Co se týče mě, mám poměrně velký strach z uzavřených prostorů. Takže mi nepřipadá příliš rozumné člověka s klaustrofobií tlačit do výtahu, nebo dusit pod peřinou. Také příliš neuznávám současný rozmach adrenalinových sportů. Ty, při kterých nejde o život, ještě pochopím, je mi jasné, že lidé to dělají kvůli tomu úžasnému pocitu, který se nakonec dostaví. Některé aktivity jsou ale opravdu smrtelně nebezpečné a takové hazardování se mi vážně nelíbí. Myslím, že lidé by se měli snažit svůj strach překonávat, už jen kvůli tomu osvobozujícímu pocitu, ale určitě bychom se neměli přeceňovat a uvědomovat si hranice svých možností.

Diskuse

6. dubna 2010 v 18:21
-znamená věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stránek, shromáždit argumenty a případně připravit půdu pro racionální rozhodnutí. Pravidla českého pravopisu připouští i variantu diskuze, avšak za slohově neutrální považují diskusi -Diskuse od účastníků vyžaduje: věcnost: věnovat se tématu a argumentovat, nikoli napadat nebo překřikovat, otevřenost: nevylučovat nikoho, kdo může k danému tématu přispět; poctivost: podstatné informace nesmějí účastníci zatajovat nebo tvrdit něco, čemu sami nevěří; trpělivost: pochopení argumentů druhého může vyžadovat čas; zdvořilost, která vyjadřuje společný zájem všech na každé věcné informaci. Zkušenost ukazuje, že taková diskuse může být pro hlubší poznání složitých jevů velmi užitečná, protože překonává přirozené jednostrannosti účastníků a zvyšuje pravděpodobnost, že se na nic důležitého nezapomnělo. Některé diskuse jsou méně náchylné k polemikám, například diskuse řešení v matematice, obtížnější je dodržet požadavky diskuse ve vědě, v právu nebo dokonce v politice

JOHANN SEBASTIAN BACH

6. dubna 2010 v 18:17
-21.3. 1685 Eisenach - 28.7. 1750 Lipsko
-německý hudební skladatel a virtuóz hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje Mozartem a Beethovenem až po Schönberga nebo Goreckého -projevoval výrazné hudební nadání již od útlých let -ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván - jediné dílo, které za svého života mohl publikovat tiskem, byly Matoušovy pašije -jeho hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na 50 let téměř v zapomenutí - nežil ve zrovna moc ideálním světě a svou hudbu netvořil bez kontaktu s tehdejší hudební komunitou, v jeho díle jsou čitelné vlivy italské hudby, přímým vzorem při komponování instrumentálních koncertů mu byl italský skladatel Vivaldi -navázal a propracoval formu taneční suity, v jejichž pomalých větách jsou patrné vlivy francouzské hudby -velmi si vážil umění svých současníků, v mládí usiloval o to být žákem Buxtehudeho a nelitoval ujít pěšky (v říjnu 1705) 320 kilometrů dlouhou cestu, jen aby si jej vyposlechl -faktem je, že Bachovo nepopiratelně originální a hluboké dílo je jeho vlastní svébytnou a vědomou syntézou a rekapitulací předchozího vývoje německé, italské a francouzské hudby -narodil se jako 4. syn dvorního městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha -hudební tradice rodu byla dlouhodobá, jeho předkové byli hudebníky téměř po 2 století -mistrem polyfonie -jeho rodiče zemřeli, když mu bylo 10 let -díla:Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Umění fugy, Hudební obětina, Goldbergovy variace.

GEORG FRIEDRICH HANDEL

6. dubna 2010 v 18:16
-3.2.1685 Halle - 14.4. 1759 Londýn
-německý hudební skladatel
-podle přání svého otce se měl Händel stát buď lékařem nebo raději právníkem -dle pověsti se však sám naučil ve věku 5 let tak dokonale hrát na starý spinet nalezený na půdě domu, že se jednou při návštěvě dvora osmělil předvést své umění i vévodovi a ten napsal jeho otci: "On nesmí hřivnu svého syna zakopat, on ji musí svědomitě rozvíjet! Pamatoval si to! Budu se na jeho syna poptávat!" -patrně v roce 1696 podnikl Händel cestu do Berlína, aby se poklonil kurfiřtu braniborskému, koncertoval na cembalu před knížecím posluchačstvem a měl takový úspěch, že mu kurfiřt nabídl přijetí do svých služeb a financování cesty do Itálie, aby si doplnil vzdělání -v roce 1697 však jeho otec zemřel a chlapec se z úcty k němu rozhodl, že nejprve splní jeho přání a vystuduje práva, dokončil gymnázium a v roce 1702 se dal zapsat na právnickou fakultu univerzity v Halle, v témže roce obdržel v Halle i místo varhaníka a to, ačkoliv byl luterán, v kostele církve reformované a kromě toho (ve věku 17 let) vyučoval i na církevním gymnáziu vokální hudbu, v krátké době dosáhl mimořádného úspěchu, jeho varhanním improvizacím přicházelo prý naslouchat celé město a on sám se těšil veliké úctě a vážnosti, tento úspěch jej přesvědčil, že je předurčen pro hudební dráhu, rezignoval na právnická studia, neprodloužil smlouvu s Domkirche a odjel do Hamburku, do centra německé opery -dílo je neobyčejně rozsáhlé, patrně nejúplnější seznam Händlových prací sestavil Berndt Baselt z Univerzity Martina Luthera v Halle, který poprvé vyšel ve třech svazcích v letech 1978 až 1986 pod názvem Händel-Handbuch a čítá 612 položek, každá skladba je označena znakem HWV (Händel-Werke-Verzeichnis) a pořadovým číslem, obsahuje všechny známé skladby, včetně několika, u kterých jsou ohledně autorství jisté pochybnosti -árie "Lascia chi'o pianga" (Ponech mne pláči) patří k vůbec nejslavnějším áriím, jaké kdy zněly na operních jevištích -zemřel na Bílou sobotu.

Poetismus

3. dubna 2010 v 13:43
-vznikl v ČSR a nikdy se nerozšířil za hranice -básně všedního dne, popisují obyčejné věci -oproštění se od politiky a optimistický pohled na svět,lyrika,hravost,odstranění interpunkce,radostné okamžiky, pocity štěstí a radosti, emoce,fantazie -"hra obrazotvornosti"( básnické obrazy, které nejsou závislé na logice) -Vítězslav Nezval-Konstantin Biebl-František Halas-Vladimír Holan-Jaroslav Seifert-Karel Teige-Vladislav Vančura-Vilém Závada

Černá díra

3. dubna 2010 v 13:43
=objekt natolik hmotný, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti prostoročasu natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit - byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem(Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její datum objevu) -Primordiální, Supermasivní -Sagittarius A*-v naší Galaxii

Mandrage - hudební skupina

3. dubna 2010 v 13:42 | Monika
Členové: Mates Vorda- Bicí
Vít Starý- Zpěv, kytara
Josef Bolan- Kytara
Coopi- Baskytara

Alba: 2009-Hledá se žena(mozek,místo tmy je venku šero,hledá se žena,už mě víckrát neuvidíš,nežijeme na poušti,andělem,bezejmenný dav,jsem tu sám,píseň z Marsu,mozek-mix)
2007-Přišli jsme si pro Vaše děti(kapky proti slzám,realita,punk rock song,pasažér,dotyky,sluníčko,digitální děti,muchacha,hlavně se neotočit,breakdown,u dna)
2004-Říkala, že jí trápí cosi(digitální děti,realita,sluníčko,oh muchacha,růže a slavík,americkém koláč,hotoví,hallo,silverrain).
Styl:Rock
Zrod:2004
Místo:Plzeň

Krajina - líčení

3. dubna 2010 v 13:41 | Monika
Naše krajina je překrásná v každé roční době. Z okna vidíme vyvýšený zelený palouk, kde se jako zlaté penízky, lesknoucí se v trávě, třpytí žluté květy pampelišek. Je odtamtud krásný výhled. Dole v údolí se od západu k východu rozprostírá úchvatná scenérie. Přímo pod mírným svahem si svými tenkými prsty pohrává vlahý vítr s klasy právě zlátnoucího obilí. Jednotlivá stébla pšenice se poslušně ohýbají a společně vytváří vlnky, které se rozeběhnou po celém širém poli. Větru se to zalíbilo a rozechvívá obilí ještě více. Již to nejsou jen ty nevinné drobné vlnky. Komíhání klasů napodobuje mořské vlnění, přestože skutečné moře je odtud velmi vzdálené. Snad ho ale vítr zná ze svých toulek světem a zastesklo se mu po něm. Nebo se obilí poučilo od lidí, kteří se kolem něho vraceli po silnici ze zasloužené dovolené u moře do své rodné vlasti, a chce jim moře dopřát i doma. Za polem se nám rozběhla silnice. Táhne se a kroutí jako velký šedý had s tenkou bílou linií vprostřed hřbetu. Šplhá se z hlubokých údolí do nejvyšších hor co jí jen síly stačí. A když se tam konečně dostane ani si neoddychne a opět se vydá zpět dolů. Přeskakuje malé říčky i velké potoky. Větví se a rozděluje na desítky cest, cestiček a pěšinek. Spojuje země se zeměmi, města s městy, vesnice s vesnicemi. Spojuje lidi s lidmi. Na temně lesklý asfaltový povrch silnice vrhají stromy z lesa tajemné stíny. Za silnicí začíná hustý les. Listnaté stromy na okraji postupně ustupují mohutným smrkům a statným borovicím. V hloubi lesa žije mnoho lesní zvěře. Místní lidé tam rádi chodí, nejen sbírat sladké lesní plody. Přitahuje je sem libá vůně podhoubí hříbků a klouzků. Děti si hrají a skotačí na měkkém mechovém koberci. Hází po sobě dlouhými smrkovými šiškami, které tu ztratily veverky, které si dělaly zásoby na tuhou zimu. Když ale návštěvníci spatří nějakou lesní zvěř, utiší se, aby ji nerušily a pozorují srny a jeleny, jak se plaše pasou na mýtinách. Naslouchají tajemnému šumění lesa a zpěvu ptáků, kteří se slétli u studánky, která je až po okraj plná pramenité čisté vody. Ze studánky prýští tenký pramínek a namířil si do ven z lesa. Kolem lesa teče potok. Vlévají se do něho praménky vytékající z lesních studánek a stéká sem voda, kterou po vytrvalém dešti už nasycená půda nestačila vsáknout. Prameny se spojují v jeden jediný silný proud. Proud, který se slije společně s ostatními, jemu podobnými, do řeky. O kousek dál se ke společné cestě připojuje pramen přitékající z vesnice. Na kraji strouhy se na kamenech předvádí své vyvolené žabák. Když ho budeme očima sledovat proti proudu, spatříme červené střechy domů, které se na zelených vrších v pozadí vyjímají v poledním slunci jako krásné veliké jahody rozsypané po zelené louce. Sem tam prosvitnou bílé stěny vesnických stavení. Nad tím vším se vypíná vysoká špičatá střecha věže kostela. Jsou vidět i lidé. Připadají nám malí. Jako mravenečkové. Procházejí se po návsi. Pošťačka nese psaní, matka věší na zahradě prádlo, otec si hraje s dětmi. Dědeček sedí v hlubokém zamyšlení v křesle na zápraží a pozoruje, jak se po nebi honí obláčky. Nebe je modré, ale tu a tam se objeví malý bílý boubelatý mráček nebo šmouha. Z lesů však stoupají mohutné sloupy bílé páry. Spojují se a vytvářejí nové obláčky. Modrá z oblohy pomalu ustupuje. Vzdálené vrcholky kopců se ztrácejí v jemném oparu. Co se to tam dole mihlo? Něco hnědého běží cestou ze vsi. Vždyť je to mladý zajíc, co se ráno zaběhl mámě. Běží podél potoka až ke zlatému poli. Vběhne do pole a kličkuje vlnami. Teď se dostal až na okraj. Přeskočil potok. Žáby se polekaly a vyplašeně uskočily pod most. Do vody spadl lístek z malého doubku. Možná dopluje až do toho skutečného moře. Malý zajíc přehopkal silnici. Na kraji lesa se postavil na zadní, krátce vzhlédl k obloze, zastřihal ušima a zmizel v houští. Od severu se sem blíží tmavý mrak. Bude pršet.

Tobias Moretti

3. dubna 2010 v 13:39
Rodné jméno: Tobias Bloéb (Moretti je jméno jeho matky) Povolání: Herec Věk: 50(* 11. 07. 1959) Místo narození: Innsbruck, Tyrolsko, Rakousko Znamení: Rak Výška: 178 cm Rodinný stav:Ženatý s manželkou Julií. Děti:dvě, dcera - Antonie, chlapec - Lenze Valentino. Barva vlasů:hnědo-černá. Rodiče:Matka byla učitelkou ve škole, otec byl dělníkem. Tobias pochází ze tři bratrů Hobby: telefonování, hraní (v divadle, ve filmu) a poslouchání klasické hudby. Sport: šplhání, lyžování a jízda závodními auty. Domácí mazlíček: Německý ovčák "Pico". Oblíbený nápoj: Víno Oblíbené jídlo:Salzburské noky. Co nesnáší:Namyšlenost a hloupost Nejprve studoval na vysoké hudební škole ve Vídni. Poté studoval herectví v Mnichově. Je členem souboru Mnichovského komorního divadla. Má za sebou velkou řádku rolí převážně v televizních filmech. Největší popularitu mu přinesla role policisty Richarda Mosera v seriálu Komisař Rex. V seriálu vydržel hrát čtyři sezóny. Poté seriál opustil, jeho seriálový hrdina byl zákeřně zavražděn psychopatickým vrahem. I když mu tento seriál vynesl nesmírnou popularitu, odchodu nikdy nelitoval. Chtěl se věnovat jiným, převážně filmovým projektům. Také chtěl více času trávit se svou rodinou. Jeho velkým koníčkem je farmaření. Za dobu, kterou v seriálu strávil, získal několik cen. Nejvíce si váží divácké ceny, která se nazývá Zlatý kabel. Na jeho místo do seriálu nastoupil herec Gedeon Burkhard.

Voda

21. března 2010 v 12:21
Chemicky H2O, systematicky oxidan též dihydrogenmonooxid nebo kyselina hydroxylová), je sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném - led, v kapalném - voda a v plynném - vodní pára.
Rozdělení vody
podle skupenství:
pevné - led, sníh
kapalné - voda, (přechlazená voda)
plynné - vodní pára
podle hydrologie a meteorologie:
povrchová
podpovrchová (půdní vláha + podzemní voda)
ve formě srážek
podle vlastností:
měkká - obsahuje málo minerálních látek
tvrdá - z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek
mořská voda
destilovaná voda, deionizovaná voda - je zbavena minerálních látek
užitková - v průmyslových závodech (sníží se tvrdost vody a ta se zbaví Fe2+ a Mn2+) a v potravinářství - vyžaduje dezinfikovanou vodu (chlórování, ozonizace, ozařování ultrafialovým zářením)
minerální voda - obsahuje mnoho minerálních látek
napájecí voda - voda pro parní kotle, zbavená minerálních solí, aby nevznikl kotelní kámen, který zanáší potrubí, nebo - voda určená k napojení zvířat ( odlišné parametry jako voda pitná )
pitná voda - je vhodná ke každodennímu použití, je zbavená nečistot, obsahuje vyvážené množství minerálních látek tak, aby neškodily zdraví. (viz níže)
těžká voda - voda vyrobená z těžkých atomů vodíku - deutéria, v přírodě se nachází zcela běžně ve směsi s normální vodou v nízké koncentraci, těžká voda sloužila ke konstrukci prvních atomových reaktorů
tritiová voda
podle mikrobiologie:
pitná
odpadní
povrchová
podle obsahu živin :(dusík, fosfor, popřípadě i přítomnost draslíku a mikroprvků)
ultraoligotrofní (velmi slabě úživné až neúživné vody)
oligotrofní (slabě úživné)
dystrofní - obsahují velké množství huminových kyselin (Může být obsahem dalších živin řazena mezi oligotrofní nebo mezotrofní)
mesotrofní (středně úživné)
eutrofní (silně úživné)
polytrofní (velmi silně úživné)
hypertrofní (vysoce úživné)
podle přírodní medicíny:
mrtvá
živá
v náboženství:
svěcená voda
pseudovědecké druhy vody:
magnetizovaná
diamantová
Chemické a fyzikální vlastnosti
Voda vzniká prudkým až explozivním slučováním vodíku s kyslíkem (hořením bezbarvým plamenem) podle rovnice:
2H2 + O2 → 2H2O,

za vývinu velkého množství tepla (exotermní reakce). Kromě toho vzniká jako vedlejší produkt vedle solí při neutralizaci kyselin zásadami, např.
HCl + NaOH → H2O + NaCl.

Voda je obsažena ve spalných plynech při hoření většiny organických látek, např. methanu
CH4 + 3O2 → 2H2O + CO2,

nebo hexanu (hlavní složky benzínu)
2C6H14 + 19O2 → 14H2O + 12CO2.

Vodné roztoky mohou vykazovat kyselou, neutrální nebo zásaditou reakci. Kyselost (acidita) a zásaditost (bazicita) se vyjadřuje ve stupnici hodnot pH. Rozsah stupnice je od 0 do 14 pH, přičemž hodnotě pH 7 odpovídá roztok neutrální. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický. Vody kyselé jsou obvykle bez života, protože se v nich nevytváří plankton ani baktérie.

Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105°. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu, za existenci vodíkové vazby (zvané též vodíkové můstky) a anomálie následujících vlastností:
hustota - Největší hustotu nemá led, ale tekutá voda při 3,95 °C. Je to způsobeno polymerizací vodních molekul v závislosti na teplotní změně úhlu mezi atomy vodíku. Nejmenší objem má proto při 3,95 °C a dalším snižováním teploty se objem zase zvětšuje. Krystalová struktura ledu má okolo 10 % "děr" (ledovce "vystrkují" toto procento objemu nad hladinu, zatímco 90 % skrývají). Voda o teplotě kolem 4 °C se hromadí na dně oceánu a vodních nádrží. Tato zvláštnost má např. tyto důsledky:
- led se tvoří na povrchu vodních ploch a tím nezmrzlou vodu izoluje, voda tolik nepromrzá do hloubky, přičemž voda o teplotě 3,95 °C se hromadí na dně vodních ploch. Tato skutečnost je velmi důležitá pro přežití vodních organismů.
- tento proces urychluje zvětrávání - voda zvětšující svůj objem "trhá" horniny a další látky
- zvětšování objemu má význam pro rostliny a zemědělství - při mrznutí dochází ke kypření ornice

Tepelná roztažnost vody bude (podle modelu změn klimatu) hlavní příčinou zvýšení mořské hladiny během 21. století v důsledku globálního oteplování[2].
měrná tepelná kapacita (specifické teplo) - je třikrát větší než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd. Proto má voda svou tepelnou setrvačností velký klimatický vliv a s výhodou se používá k transportu tepla (např. ústřední topení).
specifická skupenská tepla (tání a varu) - V tomto parametru je voda naprosto neobvyklá. Vysoké výparné teplo umožňuje efektivní ochlazování teplokrevných obratlovců, jako je člověk - bez pocení by nepřežili.
bod varu - Obecný trend v periodické tabulce prvků je takový, že s rostoucí hmotností se zvyšuje teplota varu. Nicméně vodíkové můstky nám dokazují, že mají vetší vliv na teplotu varu než hmotnost dané látky, a že voda a všechny sloučeniny s vodíkem v druhé periodě - B2H6, CH4, NH3 a HF - jsou výjimkou v tomto trendu.
Tvrdost vody

Veličina nejčastěji udávající koncentraci kationtů vápníku a hořčíku ve vodě. Definice tvrdosti vody je však nejednotná, někdy se tak označuje koncentrace dvojmocných kationtů vápníku, hořčíku, stroncia a barya, nebo všech kationtů s nábojem větším než jedna. Vzhledem k této nejednotnosti se moderní hydrochemie termínu tvrdost vody snaží vyhýbat. V praxi mnoha oborů, například akvaristiky, se však pojem tvrdost vody stále často užívá.

Celkovou tvrdost můžeme rozdělit na přechodnou, tj. uhličitanovou a na stálou. Přechodnou (karbonátovou) tvrdost vody způsobují rozpustné hydrogenuhličitany a to především hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO3)2 a hydrogenuhličitan hořečnatý Mg(HCO3)2; tuto tvrdost vody lze odstranit převařením - dekarbonizací:
Ca(HCO3)2 → CaCO3 + H2O + CO2
Mg(HCO3)2 → MgCO3 + H2O + CO2.

Vařením se však nezbavíme tvrdosti trvalé (nekarbonátové), za kterou jsou odpovědné především sírany, a to síran vápenatý CaSO4 a síran hořečnatý MgSO4. K jejich odstranění používáme srážení působením hydroxidu vápenatého Ca(OH)2 a uhličitanu sodného Na2CO3:
Ca(HCO3)2 + Ca(OH)2 → 2CaCO3 + 2H2O
Mg(HCO3)2 + Ca(OH)2 → CaCO3 + MgCO3 + 2 H2O
MgSO4 + Ca(OH)2 → CaSO4 + Mg(OH)2
CaSO4 + Na2CO3 → CaCO3 + Na2SO4,

čímž se rozpustné hydrogenuhličitany a sírany převedou na méně rozpustné normální uhličitany, a to uhličitan vápenatý a uhličitan hořečnatý, resp. hydroxid hořečnatý.

Hodnotu tvrdosti vody uvádíme v mmol/l nebo tzv. německých stupních tvrdosti (dGH). Jeden německý stupeň odpovídá 10 mg CaO v jednom litru vody. Současná (2005) česká norma stanovuje tvrdost vody podle koncentrace Ca a Mg (mmol/l). Mezi uvedenými jednotkami je možno přibližně převádět podle vztahu 1 mmol/l = 5,61°dGH.

Z celkové tvrdosti vody jsou odvozeny tyto údaje: tvrdost od 1 do 10° značí vodu měkkou, z toho do 5° jde o vodu zvláště měkkou. 10-20° značí střední tvrdost, 20-30° značí vodu tvrdou a přes 30° zvláště tvrdou.
Voda v přírodě

Rozšířením vody na Zemi a jejím pohybem se zabývá hydrologie.

Výskyt vody na naší planetě je mnohem vyšší než na ostatních planetách sluneční soustavy. Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrobílá planeta: bílá od vodní páry a modrá od vody. A zákonitě všechny formy života (tak jak ho známe) závisejí na vodě. Část zemského povrchu s obsahem vody v kapalném skupenství nazýváme hydrosféra.

Většinu povrchu Země (71 %) pokrývá slaná voda moří a oceánů, jež tvoří 97 % celého vodstva na naší planetě. Obsahuje průměrně 35 g solí v jednom litru. Z toho 77,8 % chloridu sodného (NaCl), 10,9 % chloridu hořečnatého (MgCl2) a další soli jako síran hořečnatý, síran vápenatý, síran draselný a jiné.

Sladká voda tvoří jen nepatrnou část hydrosféry - 3 %, přičemž 69 % této vody je v ledovcích, které jsou v polárních oblastech. Dalších 30 % je voda podzemní a jen necelé procento tvoří voda povrchová a atmosférická.Forma množství
(mil. km3) procent
z celku
Moře a oceány 1 370 97,25 %
Ledovce 29 2,05 %
Spodní voda 0,5 0,68 %
Jezera 0,125 0,01 %
Půdní vlhkost 0,065 0,005
V atmosféře 0,018 0,001
Řeky 0,0017 0,0001 %
Biosféra 0,0006 0,000004 %
Celkem[3] 1 409 100 %

Koloběh vody na kontinentech začíná srážkami. Jakmile dopadnou z mraků na povrch, mohou putovat třemi cestami:
zpravidla víc než 50 % (někdy i 100 %) se znovu vypaří
méně než 30%, většinou 10 % - 20 %, steče do potoků, řek a nakonec do moře
10 % a méně (ale také nic) se může vsáknout.

Množství kyslíku rozpuštěného ve vodě nepřesahuje maximální koncentraci 14 mg kyslíku na litr vody při teplotě 4 °C, s rostoucí teplotou pak množství kyslíku klesá a tak voda o teplotě například 20 °C obsahuje pouze 9 mg kyslíku na litr.
Význam a použití

Je základní podmínkou života. Ve vodě vznikl život. Je to rozpouštědlo, ve kterém probíhají veškeré chemické děje v organismu. Lidské tělo obsahuje 70 % a rostliny až 90 % vody. Už ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná. Na dehydrataci člověk umírá asi během 7 dnů. (Podle Guinnesovy knihy rekordů vydržel bez vody nejdéle jeden mladý Rakušan, kterého policie zapomněla v cele pro zadržené. Našla ho po 18 dnech na prahu smrti.)
Je nejdůležitější surovinou všech průmyslových odvětví, používá se ke chlazení, ohřevu, oplachu, k výrobě elektrické energie ve formě páry a v potravinářství k výrobě nápojů atd.
Je základní podmínkou rostlinné a živočišné výroby
Je zdrojem obživy v přímořských státech
Vodní toky (řeky) a plochy (oceány, moře, jezera) hrají významnou roli v dopravě.
Přítomnost vodních ploch má vliv na klima krajiny.
Voda je využívána při rekreaci a sportu.
Minerální voda má léčivé účinky.


Obsah vody v některých potravinách:
máslo 18 %
chléb 40 %
sýr 30 až 60 %
jogurt, mléko 87,5 %
maso 60-75 %
jablko, hruška 85 %
vodní meloun 90 %
mrkev 94 %
okurky, rajčata 98 %

Kočka domácí

21. března 2010 v 12:00
Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny zakázán.

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. V Austrálii a na dalších ostrovech a souostrovích je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů, který se velkou měrou podílí na likvidaci původní fauny.
Domestikace kočky domácí
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10 - 12 tisíci lety, v době, kdy začaly vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života ve Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin.
Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího slunce, měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě Bubastis, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Slunečního boha Ra vzývali Egypťané rovněž v kočičí podobě. Zabití kočky se trestalo smrtí a uhynulé kočky byly balzamovány. Egypťané nepovolovali vývoz koček z Egypta, ale díky fénickým obchodníkům se kočky přesto rozšířily do celého Středomoří. První doklady o kočkách v Evropě nacházíme na řeckých vázách z 5. století př. n. l.. V Řecku byla kočka dávána do spojitosti s bohyní Afroditou a Artemis, jejíž kult částečně splynul s kultem Bastet.

Kočka domácí byla domestikována také v Asii, asi 1000 let př. n. l. začal jejich chov v Číně a od začátku letopočtu také v Indii. V Indii byla uctívána v podobě bohyně plodnosti Sasthi, v Číně byly pod ochranou buddhismu, byly spojovány s chudobou a zároveň měly mít moc před chudobou chránit. Z Číny také pochází pověra o tom, že černé kočky přinášejí smůlu.
Za vlády římského císaře Octaviana Augusta se dostaly kočky do Říma, kde se staly ozdobou salonů bohatých Římanů. Brzy však se dostaly i do nižších vrstev a římští legionáři si je brali na svá vojenská tažení na sever a tak se kočky dostaly i do Velké Británie. Do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách (Anglie, Skotsko) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití. Římané převzali kult bohyně Artemis; kterou nazývali Diana, ale ke kočkám zastávali spíše praktický přístup jako k lovcům hlodavců.

Další "kočičí" bohyně je skandinávská bohyně čarodějnictví Freya, která vlastnila kočár tažený kočkami. Zvláštní vztah ke kočkám má Islám, prorok Mohamed měl totiž kočku jménem Muezza. Na začátku středověku se kočky dostaly z Číny do Japonska, kde měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.

V Evropě se však pohled na kočku radikálně změnil s příchodem středověké inkvizice, kdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost) stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojence čarodějnic a ďábla. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla a například papež Řehoř IX. vyhlásil, že černé kočky chovají pouze církevní odpadlíci a vyhlásil je za ďábelská stvoření. Na konci 15. století další papež, Innocenc VIII., přikázal, aby byla společně s čarodějnicí upálena i její kočka. Pronásledování koček bylo na vrcholu za začátku 16. století, kdy byly kočky věšeny nebo upalovány v koších, kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra . Přes pronásledování koček ve vrcholném středověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. S nástupem novověku se situace koček znovu obrátila a v období baroka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století se do Evropy dostaly první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. Ze začátku byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka.

Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Crystal Palace v Londýně v roce 1871. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. Výstavu zorganizoval spisovatel a malíř Harrison Weir, který také sepsal standardy a byl jedním z posuzovatelů. V roce 1887 byl v Londýně založen Národní klub chovatelů koček, který začal pořádat pravidelné výstavy. V roce 1895 byla uspořádána první výstava koček také ve Spojených státech.

Další organizace na sebe nenechaly dlouho čekat: roku 1898 byl ve Velké Británii založen Klub koček, o pět let později vznikla Asociace chovatelů koček, CFA. V roce 1910 přibyl Řídící výbor chovatelů koček (GCCF), v roce 1949 Mezinárodní felinologická federace, FIFe, která je v současnosti hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR. Existuje však celá řada dalších chovatelských spolků.

Popis
Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavou a středně dlouhý ocas. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5 - 7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5 - 4,5 kg. Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá.

Existují tři základní tělesné typy koček: zavalitý typ, který se vyznačuje kratším a kompaktním tělem, hlubokým hrudníkem, širokou zádí, krátkou a kulatou hlavou s plochým obličejem a krátkými končetinami. Typickým plemenem tohoto typu je perská a exotická kočka a britská krátkosrstá kočka. Podobný je svalnatý typ, který se někdy zahrnuje pod typ zavalitý. Je pro něj typické dobré osvalení, delší končetiny než u předešlého typu a ne tak kulatá hlava a je nejčastějším tělesným typem kočky. Zcela odlišný je útlý typ, nazývaný též štihlý či orientální typ kočky. Kočky tohoto typu mají štíhlé tělo, protáhlou klínovitou hlavu a dlouhé nohy. Extrémní štíhlý typ je znakem současných siamských koček či orientálních koček.

Existují i názory, že zavalitý a svalnatý typ kočky je znakem potomků kočky divoké evropské, zatímco útlý typ pochází z kočky plavé[5]. Mezi jednotlivými tělesnými typy existují plynulé přechody. Některá plemena koček se díky selekci stavbou těla výrazněji odlišují, manská kočka je zcela bezocasá, japonský bobtail má ocas zkrácený a deformovaný. Americký curl a skotská klapouchá kočka se pak vyznačují změnami ušních boltců. Plemeno munchkin má zase geneticky zkrácené končetiny, podobně jako jezevčík, a stejně jako u nich se jedná o geneticky fixovanou chondrodysplazii. Občas se vyskytují také kočky s polydaktylií, které mají více než pět prstů na každé noze.

Kočka je především dokonalý predátor - má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti.

Hlava kočky je spíše široká a krátká, mezi jednotlivými plemeny však existují poměrně velké rozdíly v jejím tvaru: britské, exotické a perské kočky (obecně zavalitý typ) mají hlavu nápadně kulatou, evropská krátkosrstá, mainská mývalí kočka či turecká angora se vyznačují mírně protáhlejší hlavou, orientální kočky mají lebku velmi protáhlou. Ještě větší rozdíly jsou v nasazení uší či utváření stopu. Vždy jsou nápadné velké čelisti a oči.

Kočka je prstochodec, došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje.

Kůže kočky je kryta srstí, jediná neoststěná místa jsou nosní zrcátko, polštářky tlapek a bezprostřední okolí struků, genitálií a konečníku. Srst kočky je tvořena až 20 000 chlupy na centimetru čtverečním. U koček se vyskytuje několik typů srsti - krátkosrstá kočka má po celém těle krátkou a přilehlou srst, polodlouhosrsté a dlouhosrsté mají srst delší a zpravidla jemnější. V chovu ušlechtilých koček se udžují i mutace podmiňující zvlněnou srst, jakou mají kočky typu rex, drátovitou srst, která je plemenným znakem americké drsnosrsté kočky, či úplnou bezsrstost sphynxů. Dlouhosrsté kočky línají po celý rok, krátkosrsté pak hlavně na jaře, kdy se zbavují zimní srsti.

Na zbarvení srsti se podílí devět lokusů: A, aguti, který způsobuje nestejnoměrnou pigmentaci chlupu; B, který ovlivňuje plné černé zbarvení; C, který řídí plné zbarvení či odznaky; D, který řídí případné ředění barvy; I, inhibitor zbarvení chupu; O, lokus pro zrzavé zbarvení; S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost; T, který má na svědomí kresbu srsti; a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti. Kombinace těchto genů vytváří až 235 barevných variet domácí kočky.

Základními barvami srsti kočky domácí jsou černá, červená, čokoládová a skořicová, ředěním těchto barev vzniká modrá, želvovinová, lila a plavá. Bílá se za základní barvu nepovažuje, jde o nedostatek pigmentu. Výsledné zbarvení kočky je ovlivňováno také kresbou, která je tvořena interakcí alely A a T. Rozeznáváme čtyři druhy kresby: habešská, při které je srst na těle tvořena pískově žlutými chlupy s černými proužky, a která je typická právě pro habešské kočky, mramorovaná kresba, která je typická třemi hřbetními pruhy a oválnou kresbou na bocích těla, tygrovaná kresba a tečkovaná kresba, které je jediným povoleným zbarvením ocicatů a egyptských mau.

Působením genů albinotické série, které omezuje tvorbu pigmentu v srsti, kůži i oční duhovce, vzniká siamské a barmské zbarvení. Tělo kočky je světlé až bílé, na koncových částech těla (končetiny, ocas, uši) se pigment vytváří. Oči koček se siamským zesvětlením jsou vždy modré, oči barmských koček jsou jantarové. Křížením těchto dvou typů zbarvení vzniká jejich přechod, zvaný tonkinské zbarvení.
Anatomie
Dospělá kočka má 244 kostí a 512 svalů. Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon.

Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20-26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi.

Kočka domácí má úplný sekodontní chrup, který umožňuje potravu trhat, ale ne žvýkat. Mléčný chrup kočky obsahuje 26 zubů. Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 10-30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 zubů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14. Skus je klešťovitý, to znamená, že řezáky obou čelistí se dotýkají řeznými plochami. Při posuzování pravidelnosti skusu u šlechtěných plemen koček se povoluje tolerance 2 mm. Větší odchylky se označují za předkus či podkus a jsou nežádoucí. Vzhledem k možné dědičné podmíněnosti se jedinci s předkusem či podkusem vyřazují z chovu.
Smysly
Kočka domácí má vynikající zrak, sluch i čich. Oproti člověku má sice menší zorné pole (205 stupňů oproti 220 stupňům u člověka), vidí však ostřeji a v šeru ji napomáhá tapetum lucidum, vrstva buněk nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí, které odrážejí dopadající světlo. Tato schopnost způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Na světle se kočičí zornice stáhne do úzké štěrbiny. Kočka zřejmě vidí barevně, v jejím světě je však nejdůležitější pohyb a barvy nehrají důležitou roli.

Kočky mají výborný sluch, čemuž napomáhají pohyblivé ušní boltce. Kočka domácí má schopnost přesně rozlišit, odkud daný zvuk vychází. Spodní hranice slyšení je asi 30 Hz, tedy stejně jako u člověka, horní hranice je pak asi o dvě oktávy výše než u lidského sluchu, 45 kHz..

Nosní sliznice kočky obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk. Čich slouží kočce k nalezení kořisti, k orientaci v prostředí a ke komunikaci s ostatními kočkami. Kočka domácí má zachovaný Jacobsonův orgán, kterým může také přijímat určité pachy, jako jsou feromony vylučované říjícími kočkami.

Chuť je těsně spojená s čichem. Zajímavé je, že kočky nemají schopnost vnímat sladkou chuť. Hmat je ze všech smyslů nejméně vyvinut. Nejcitlivějším místem na těle kočky je jazyk, dále čenich a tlapky. Na tlapkách jsou citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné chvění. Schopnost koček předpovídat zemětřesení je zřejmě dána právě touto citlivostí. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám - povrch rozehřátý na 44 °C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52 °C.
Fyziologie
Kočka domácí je teplokrevný živočich, její vnitřní tělesná teplota je 38,0-39,5 °C, měří se obvykle v konečníku lekářským teploměrem. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí kastráti naopak trochu nižší. Dechová frekvence zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu, tepová frekvence se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu.

Je to tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12-16 hodin, přičemž platí, že útlý, orientální typ je aktivnější než zavalité typy.

Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 3 - 5 let, zatímco doma chované kastrované kočky až 15 let. Guinessova kniha rekordů uznává jako nejstarší kočku Creme Puff, která se narodila 3. srpna 1967 a v roce 2005 byla stále naživu. Na věk dožití kočky působí mnoho faktorů - její zdraví, výživa a i to, jestli chodí ven a vystavuje se tak nebezpečí úrazu. Podle statistik se kastrovaná zvířata dožívají delšího věku než nekastrovaná, které mají sklon více se toulat.
Rozmnožování
Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince. Časnější nástup stimuluje styk s již cyklujícími kočkami či kocoury. Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k dospělosti pohlavní, neměly by se nakrývat před dosažením alespoň 12 měsíců věku.

Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat.
Říje
Kočka domácí je sezónně polyestrické zvíře, k říji dochází v průběhu celého roku vyjma zimy. Pouze v případě horkého léta může být říje omezená jen na jaro a podzim. Říje trvá u koček zhruba 7 dní, ale její délka může být u konkrétních jedinců velice variabilní (zpravidla se však vejde do 3-15 dnů. Období mezi jednotlivými říjemi může být pouze tři týdny až měsíc. Klasickými příznaky říje jsou neklid, protahování se, otírání se o nohy chovatele, nepravidelný a snížený příjem potravy a vytrvalé snahy uniknout ven za kocourem. Při silnějším pohlazení po zádech se většina koček staví do pářícího postoje (přední končetiny natažené vpředu, hrudník se dotýká země, pokrčené zadní nohy posunuté pod břichem a ocas nahoře nebo na straně). Kocouři v období říje projevují taktéž neklid, jsou více cítit a ve zvýšené míře značkují močí své teritorium.

Volně žijící kočky ohlašují říji močí a naléhavým voláním, na které často odpoví více kocourů. Kočka se otírá o předměty a válí se po zemi. Kocouři přilákáni pachem a volání říjící se samice bojují o právo se pářit. Někdy stačí jen ritualizovaná agrese, velmi často však dojde i k fyzické konfrontaci. S kočkou se často spojí jen jediný, nejsilnější kocour z celé skupiny, i když výjimkou není ani superfekundace, což je jev, při kterém je kočka během jedné říje oplodněna více kocoury a v jednom vrhu jsou koťata různých otců.

Páření

Když je kočka připravená k páření, dá to kocourovi najevo tím, že zaujme pářící postoj. Koitus trvá jen několik sekund a skončí násilným odstrčením kocoura kočkou, kočka může kocoura i napadnout. Během styku s kocourem teprve drážděním samičích pohlavních cest dojde k ovulaci (provokovaná ovulace). Nespáří-li se kočka, říjový cyklus se vrací zpět do proestru a další říje může nastat už za další týden.

U kočky může říje nastat i v průběhu březosti, kočka se může pářit a výsledkem je superfetace, kdy jsou v děloze kočky plody různého stáří.

Březost a porod
Březost domácí kočky trvá přibližně 9 týdnů, fyziologická délka březosti počítána od krytí se pohybuje v rozmezí od 56 do 71 dní[9], průměrně 65 dní.

Březí kočky bývají klidnější a přijímají více potravy. Prvním příznakem březosti je ztmavnutí struků, které se objeví za 2-3 týdny po krytí. V druhé třetině březosti je u většiny koček vidět zvětšené břicho a slabiny. Mléčné žlázy bývají zvětšené a překrvené, patrné v srsti. V poslední třetině březosti je, zvláště při větším počtu mláďat, břicho nápadně zvětšené. Již kolem 26-30 dne březosti je možná diagnostika pomocí ultrazvukového vyšetření kočky. U koček, které se sice pářily, ale nezabřezly, se totiž může objevit falešná březost, pseudogravidita, která věrně připomíná březost skutečnou. Tento stav je způsoben tím, že došlo k ovulaci a hormonální vyladění organismu odpovídá skutečné březosti, ale bez přítomnosti plodů v děloze. Místo porodu končí říjí, která nastane v době očekávaného porodu nebo dříve.
V posledních dnech před porodem dochází k výraznému zvětšení mléčných žláz, uvolnění pánve a ke zduření vulvy. Kočka může být neklidná, vyhledává tmavá a tichá místa k vrhu. Délka porodu je individuální a záleží mimo jiné na velikosti vrhu, může trvat až 24 hodin[10]. Obyčejně se rodí 4 až 6, ale také až 10 koťat.
Koťata
Koťata se rodí slepá a hluchá, osrstěná. Hmotnost se pohybuje okolo 57-114 gramů[11]. Koťata mají hned po narození vyvinutý čich a hmat, tyto dva smysly používají k nalezení bradavky matky.

Hned po porodu se matce začne vylučovat mlezivo (kolostrum), první potrava pro novorozená koťata. Teprve později jsou koťata krmena mlékem. Kočičí mléko je albuminové, neobsahuje kasein a jen malé množství laktózy, proto je kravské mléko jako náhradní potrava pro koťata nevhodné a nebezpečné. Náhradním řešením pro krmení koťat, která ztratila matku, jsou specializované mléčné náhražky nebo v nouzi kondenzované mléko (Tatra), ředěné vlažnou vodou.
Koťata podporují produkci mléka masírováním okolí bradavek ("mléčný krok") a předením. Silnější jedinci obvykle vyhledávají přední páry bradavek, v nichž je produkce mléka intenzivnější. Pijí několikrát denně, zbytek času prospí. Kočka koťatům masíruje břicho, anální otvor a genitálie, čímž podporuje vylučování moči a trusu. Koťata sama ještě nejsou schopna samostatného vylučování. V tého fázi koťata rychle rostou a po týdnu by měla zdvojnásobit svojí porodní váhu.

Koťata otvírají oči kolem 10 dne věku. V té době váží okolo 200 gramů. Začínají vnímat svoje okolí a aktivně ho prozkoumávat. Učí se pohybovat se a od třetího týdne se objevují první hry, při kterých se učí běhat, skákat, plížit se a lovit, koťata poznávají okolí. Na konci prvního měsíce věku váží okolo 300 gramů a začínají se sama čistit. V tomto období je chovatel může začít přikrmovat. Koťata jsou čistotná a už v tomto věku se mohou naučit používat kočičí toaletu.

Období mezi pátým až sedmým týdnem je důležité pro socializaci koťat. Koťata si vytváření vztah k vlastnímu druhu a k druhům, se kterými přicházejí do styku. Koťata, která v tomto období neměla kontakt s člověkem, se budou lidem celý život vyhýbat a nikdy z nich nevyrostou přítulné kočky, na rozdíl od koťat, která měla v tomto období možnost socializace na člověka. Ve věku deseti týdnů už jsou koťata vůči novým věcem obezřetnější a jejich povahy jsou plně vyvinuté.

Ve třech měsících jsou již plně odstavená. Dvanáct týdnů věku je u ušlechtilých plemen koček doporučený věk odběru koťat a jejich prodeji novému majiteli. V tomto věku jsou koťata velmi hravá a učí se sociálnímu chování. Ve volné přírodě, kde koťata zůstávají s matkou, ji následují při každodenních činnostech a učí se samostatně lovit. Okolo pátého měsíce věku dojde k výměně zubů.
Kočka nebo kocour
Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezi kočkou a kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku (záleží však na plemenu). Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky. Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.

Kastrace
Kastrace koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy), a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají větší průměrnou délku života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější. Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši, tloustnutí kastrátů je spíš než přímý důsledek kastrace následkem sníženého energetického výdeje jedince. Kastrace se kromě koček chovaných doma používá také na kočky volně žijící venku.
Plemena
Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi. I v současné době vznikají nová plemena koček. Šlechtění koček si vyžaduje znalosti o daném plemeni (znalost uznaného standardu vyhlášeného FIFe, případně jiných organizací, které dané plemeno uznávají. Zároveň je třeba být členem nějakého klubu chovatelů, který svými vnitřními předpisy usměrňuje pravidla chovu koček s průkazem původu.

Do chovu jsou v dnešní době připuštěni pouze jedinci odpovídající platnému standardu. To, zda jedinec standardu odpovídá, určí na výstavě posuzovatel. Každá základní organizace chovatelů koček stanoví ve svých předpisech chovatelům určitá práva a povinnosti, specifikuje zásady plemenitby daného plemene, které chovatel musí dodržovat a taktéž určuje podmínky, po jejichž splnění je možné jedince zařadit do chovu (určuje kolik a jakých výstav s jakým hodnocením musí jedinec absolvovat, jaký musí být jeho zdravotní stav a věk atd.) Na dodržování těchto předpisů dohlíží poradce chovu (zkušený chovatel, který má pravomoc vystavovat příslušné dokumenty, pomáhá jednotlivým chovatelům a dohlíží na jejich činnost).

V současné době se často hovoří o takzvaném týrání chovem - což je situace, kdy se u zvířat přešlechťují nekteré fyziologické znaky do té míry, že zvířatům znemožňují normální život. Jedná se například o perské kočky a další exotické kočky, které mají na základě deformovaného nosu a tlamy dýchací potíže. Toto týraní není doposud právně zakázáno a je tudíž na jednotlivých chovatelských organizacích, jak se k tomuto problému postaví.

Nemoci
Virové a bakteriální nemoci a plísně
Vzteklina - mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Vždy končí smrtí. Prevencí je každoroční očkování.
Borrelióza - mohou se nakazit všichni savci včetně člověka. Je přenášena klíšťaty a komáry. Očkování pro kočky zatím neexistuje, prevencí je používání repelentů, které zabrání přisátí klíštěte.
Panleukopénie - postihuje pouze kočky, často malá koťata. Zhusta končí smrtí. Prevencí je očkování.
Virová rhinotracheitis - postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování.
Kaliciviróza - postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování.
Infekční peritonitída (Feline Infectious Peritonitis, FIP) - postihuje pouze kočky, vždy končí smrtí. Prevencí je vakcinace.
FIV, "kočičí AIDS" - postihuje pouze kočky, končí smrtí.
kočičí leukóza, FeLV - postihuje pouze kočky, končí smrtí. Prevencí je vakcinace.
Campylobakterióza - mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Človek se nakazí z infekčního trusu, projevuje se žaludečními a střevními problémy. Kočky se nakazí jen zřídka. Prevencí je hygiena.
Salmonelóza - mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka, i plazi. Prevencí je hygiena.
Tuberkulóza - kočka se nakazí od nemocného člověka.
Dermatofytóza - kožní plíseň - mohou se nakazit všichni savci včetně člověka, k nákaze dochází přímým kontaktem nebo pobytem v kontaminovaném prostředí. U člověka i u zvířat se projevuje kožními změnami. Prevencí je hygiena.
Paraziti
Protozoární onemocnění
Giardióza - půvocem je Giardia intestinalis. Jedná se o průjmové onemocnění mladších koček nebo oslabených jedinců.
Toxoplazmóza - původcem je prvok Toxoplasma gondii. Kočky jsou definitivním hostitelem, mezihostitelem jsou ostatní savci včetně člověka.
Trichomonóza - původcem je Tetratrichomonas felistomae. Postihuje nejčastěji ústní dutinu.
Teilerióza - původcem je Theileria felis. Onemocnění koček a kočkovitých v Severní Americe, prvok napadá lymfocyty a červené krvinky.
Izosporóza - původcem jsou kokcidie Isospora felis a I. rivolta. Střevní onemocnění postihující zejména koťata do stáří 4 měsíců.
Helminti
motolice
Paragonimus westermani (motolice plicní) - motolice vyskytující se v Asii, Afice a Jižní Americe. Kočka se nakazí pozřením sladkovodních raků a krabů, motolice se lokalizují v plicích a vyvolávají zánět plic.
Opistorchis felineus a O.viverrini - jsou motolice postihující játra a žlučovody. Vyskytují se především v Asii a ve výchdní Evropě. Kočka se nakazí pozřením masa kaprovitých ryb.
tasemnice
Mesocestoides lineatus
Dipylidium caninum (tasemnice psí) - nejběžnější tasemnice u masožravcuů v Česku
Echinococcus multilocularis - definitivním hostitelem je kočka a pes. Tasmenice je nebezpečná pro člověka.
hlístice
Toxocara cati (škrkavka kočičí) - nejběžnejší střevní hlístice u koček
Toxascaris leonina (škrkavka šelmí)
Ancylostoma tubaeforme
Aelurostrongylus abstrusus - způsobuje plicní červivost koček
Trichuris vulpis (tenkohlavec liščí) - červi způsobující záněty slepého a tlustého střeva
Capillaria aerophila - napadá plíce.
Roztoči a hmyz
Zákožka druhu Otodectes cynotis - původce ušního svrabu u koček
Zaklíštění - kočky napadají klíšťata různých druhů, v Česku nejčastěji Ixodes ricinus, význam tkví především v přenosu infekčních onemocnění (tularémie, borelióza, babesióza)
Ušní svrab - původcem je Otodectes cynotis
Notoedrový svrab - původcem je zákožka Notoedres cati
Cheyletielóza - původcem je Cheyletiella yasguri
Trombikulóza - původcem je sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis)
Všenky - Felicola subrostratus
Blechy - napadají všechny savce. Prevencí je hygiena a odblešování zablešených koček.















Biočokoláda

21. března 2010 v 11:02
-z nepraženého kakaa
-neobsahuje mléčné produkty,ztužené tuky,lepek,rafinovaný cukr ani umělá sladidla
-složena z čistě rostlinného sirupu z agáve zpracovaným při nízké teplotě
-plná živin,energie a radosti
-jediná čokoláda, která uspokojí mlsný jazýček a nezanechá špatné svědomí

Čokoláda

21. března 2010 v 10:39
Čokoláda je obvyklá součást nejrůznějších druhů sladkostí a patří bezesporu k nejpopulárnějším na světě. Slovo čokoláda má původ v aztéckém výrazu xocolātl, jenž má stejný význam.


Čokoláda se vyrábí z kvašených, pražených a mletých zrnek tropického kakaového stromu Theobroma cacao. Zrna pocházejí z kakaových tobolek - bobů. Výsledný produkt je známý jako "čokoláda" (intenzivně ochucená hořká potravina - to je definice čokolády v mnoha slovnících). Tento produkt je definován v mnoha zemích jako kakao. V americkém čokoládovém průmyslu je kakao definováno jako sušina kakaových zrn, kakaové máslo je definováno jako tuková složka, a čokoláda je kombinací sušiny a tuku. Tato směs je obvykle oslazena cukrem a jinými přísadami a zpracována do čokoládových tabulek (jejichž jádro se též označuje jako čokoláda), nebo do nápoje (zvaného kakao nebo horká čokoláda).

Existují tři typy kakaových zrn užívaných v čokoládách. Nejvíce ceněná, vzácná a drahá jsou zrna Criollo z mayské oblasti (Mexiko a Střední Amerika). Tato zrna jsou méně hořká a aromatičtější než ostatní. Dělá se z nich jen asi 10 % čokolády. Kakaová zrna v 80 % čokolády jsou typu Forastero. Stromy Forastero jsou značně robustnější než stromy Criollo a kakaová zrna z nich jsou levnější. Trinitario, hybrid zrn Criollo a Forastero, se používá asi v 10 % čokolády.

Do prodeje přichází čokoláda ponejvíce ve formě tabulek nebo jiných geometrických tvarů, často bývá též tvarována do malých figurek (obvykle zvířat nebo lidí). Mnohdy se tyto tvary přímo vztahují k určitým svátkům, jako např. velikonoční zajíci nebo vejce, případně vánoční či mikulášské figurky anebo tvary vhodné pro den svatého Valentina. Dalším populárním tvarem jsou tzv. čokoládové "pusy". Čokoláda bývá někdy tvarována i jako růže.

Navíc čokoláda často tvoří hlavní složku nebo přísadu v potravinách jako zmrzlina, koláče, keksy, buchty a v jiných dezertech.
Typy čokolády
Čokoláda je velmi populární pochutina a je dostupná v mnoha typech. Různé formy a chutě čokolády se vyrábějí obměňováním množství přísad.
Neslazená čokoláda: čistý čokoládový nápoj, též znám jako hořká nebo čokoláda na vaření. Je to nesmíšená čokoláda: mletá pražená čokoládová zrna bez přísad dávají silnou, hlubokou čokoládovou chuť do všech sladkostí, do kterých jsou přidána. I s přidaným cukrem jsou používané jako základ vrstvových dortů, koláčků, cukroví, keksů atd.
Tmavá čokoláda: čokoláda bez mléka jako přísady, někdy zvaná jako prostá čokoláda. V USA se oficiálně nazývá "sladká čokoláda" a vyžaduje 15% koncentraci čokoládového moku. Evropské normy specifikují minimálně 35% kakaové sušiny.
Couverture: termín používaný pro čokolády obsahující mnoho kakaového másla nejvyšší kvality. Populární druh čokolády Couverture používaný profesionálními cukráři a často prodáván v gurmánských a speciálních potravinových obchodech obsahuje ingredienty: Valrhona, Lindt, Coco Barry a Esprit des Alpes. Tyto čokolády obsahují vysoké procento čokoládového moku (někdy víc než 70 %) právě jako kakaové máslo, aspoň 32 - 39 %, jsou velmi tekuté po rozpuštění a mají výbornou chuť.[zdroj?]
Mléčná čokoláda: čokoláda s přídavkem kondenzovaného nebo sušeného mléka. Předpisy EU vyžadují v mléčné čokoládě zastoupení nejméně 35% pevných složek kakaa.[zdroj?]
Bílá čokoláda: cukrářský výrobek založený na kakaovém másle bez pevných kakaových složek.
Ledová čokoláda: Druh čokolády, který je nutné před konzumací zchladit alespoň na teplotu cca 5 °C.
Výroba čokolády
Výroba čokolády je založena na surovinách, které tvoří kakao a to: kakaový prášek, kakaová hmota a kakaová pokrutina. Dále je to tuk, cukr, sladidlo a další přísady.
Tyto přísady se pečlivě promíchají v míchacím stroji.

Proces výroby
Válcovací stolice
Konšování
Temperace
Chlazení

Popis fází výroby
Válcovací stolice je zařízení, jež slouží ke zjemnění chuti čokolády. Čokoládová hmota se na ni lije a roztírá.

Konšování - tento pojem znamená chuť čokolády. Když se čokoláda konšuje, přidáváme do ní dochucovací prostředky a emulgátory. Tato celá hmota se míchá, šlehá a provzdušňuje. Provzdušnění čokoládové hmotě dodá vyšší chuť. Hodně záleží na druhu čokolády, podle něj určíme, jak dlouho čokoládu budeme tzn. konšovat. zpravidla to bývá 48 až 96 hodin, při teplotě 50 až 80 °C. Po tomto procesu čokoládová hmota putuje do zásobníku, kde se homogenizuje při následné teplotě 50 až 60 °C.

Dále následuje tzv. Temperace a chlazení. Chlazení probíhá při teplotě 30 °C a poté následuje plnění do forem . Temperace slouží k odolnosti, aby se tuk neoděloval, tzn. nezpůsoboval výkvět na povrchu a také k jemné struktuře a lesklosti.

Poslední proces je chlazení, které probíhá v chladících skříních, kde čokoláda tuhne. Po ztuhnutí se čokoláda z forem vyklepne a balí.
Průměrný obsah látek a minerálů
Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v čokoládě.[1]Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 0,2 Na 50 vitamin C stopy
bílkoviny g/100 g 4,1 K 390 vitamin D stopy
tuky g/100 g 37,6 Ca 130 vitamin E -
cukry g/100 g 57,1 Mg 85 vitamin B6 0,1
celkový dusík g/100 g 0,66 P 180 vitamin B12 stopy
vláknina g/100 g - Fe 2,2 karoten stopy
mastné kyseliny g/100 g - Cu 0,48 thiamin 0,03
cholesterol mg/100 g 2 Zn 1,0 riboflavin 0,10
Se mg/100 g stopy I - niacin 0,5
energie kJ/100 g 2375 Mn 1,1 Cl 60

Lily Allen - životopis

21. března 2010 v 10:32 | Monika
Rodné jméno:Lily Rose Beatrice Allen
Narození:2. května 1985 (25 let),Hammersmith, Anglie
Původ:Anglie
Žánry:Pop,Ska
Povolání:zpěvačka, kytaristka
Aktivní roky:2006 - současnost
Vydavatel:Regal Records Capitol Records
Web:www.lilyallenmusic.com
Lily Allen (* 2. května 1985, Londýn, Spojené království) je anglická zpěvačka a autorka písní, známá například svými písněmi "Smile" a "LDN". Jedná se o dceru herce a hudebníka Keitha Allena a filmové producentky Alison Owenové.
Její singl "Smile" se dostal na první místo britské hitparády v červenci 2006.

Dětství:
Narodila se v londýnské městské části Hammersmith. Jejím otcem je Keith Allen a matkou Alison Owen. Poté se však s rodinou usídlili v jiné části a tou byl Islington. Má starší sestru Sarah, mladšího bratra Alfieho (který je předmětem její písně "Alfie") a mladší sestru Rebeccu. Také má mnoho nevlastních sourozenců.

V roce 1988 se objevila v show The Comic Strip Presents... , v díle nazvaném "The Yob", který zčásti napsal i její otec.Když byly Lily čtyři roky, její otec opustil rodinu a tak vyrůstala pouze s matkou. Chodila na 13 škol, včetně Hill House School a Bedales School a z několika byla vyloučena. Ve volném čase si ráda četla poslechla umělce jako The Specials, T. Rex a Happy Mondays.

Lily si zahrála dvorní dámu ve filmu z roku 1998 Elizabeth, který produkovala její matka. Odešla ze školy, když jí bylo patnáct, protože nechtěla "strávit třetinu života přípravou na práci v další třetině života, aby si na další třetinu života zajistila penzi." Poté, co jela s rodinou na dovolenou na Ibizu, řekla matce, že tam zůstane s přáteli a tak se usídlila v městečku Sant Antoni de Portmany. Vydělávala si peníze prací v obchodě "Plastic Fantastic" a dealerstvím extáze.

Hudební kariera
Zájem nahrávací firmy:
Lily potkala svého prvního manažera, George Lamba, když ji zachránil před skupinou útočníků a poslal ji domů. Lily odmítnulo několik nahrávacích společností, což přisuzovala faktu, že je dcerou Keitha Allena a také jejímu problému s alkoholem. Využila však otcových známostí a v roce 2002 podepsala smlouvu s nahrávací společností Warner Music. Když z firmy odešel člověk, se kterým podepsala smlouvu, ztratili o ni zájem a byla nucena odejít.

Studovala zahradnictví a chtěla se stát květinářkou, ale nakonec si to rozmyslela a vrátila se zpět k hudbě. Začala psát písně a její manažer ji v roce 2004 představil producentskému duu Future Cut. Pracovali v malém studiu v suterénu jedné úřední budovy[10] V roce 2005 podepsala smlouvu s Regal Records, která jí dala na nahrání alba £25,000, avšak nebyli schopni ho moc propagovat kvůli propagaci alb X&Y od kapely Coldplay a Demon Days od Gorillaz.
Popularita na MySpace:

Lily si vytvořila účet na stránce MySpace a v listopadu 2005 na něj začala nahrávat demoverze svých písní. To přilákalo tisíce posluchačů a singl, který byl vydán na vinylových deskách v nákladu 500 kusů se prodal rychle a tak byl narychlo vydán znovu, později i za £40. Vydala také kazety, nazvanéMy First Mixtape a My Second Mixtape na svou propagaci. Obsahovaly písně od Creedence Clearwater Revival, Dizzee Rascal a Ludacrise. Když se jí nashromáždily desítky tisíc přátel na MySpace, začal se o ni zajímat časopis "The Observer Music Monthly". Pouze pár lidí (kromě její společnosti) vědělo, kdo Lily je a tak byla firma docela zdrženlivá ve vyjádření, která po nich chtěl magazín pro svou reportáž.

V březnovém vydání z roku 2006 napsal OMM článek o Lilyině úspěchu přes MySpace. Úspěch jejich písní přesvědčil její nahrávací společnost, aby měla větší volnost při nahrávání alba a aby mohla použít některé písně, které sama napsala, místo písní od známých producentů. Lily se rozhodla pracovat s producenty Gregem Kurstinem a Markem Ronsonem a za dva týdny dokončila celé album.
Debutové album (2006-2007):
Lilyino debutové album Alright, Still bylo vydáno v limitované edici na vinylových deskách 3.července ve Velké Británii a CD vyšlo jak v Británii, tak v Evropě 17. července 2006. Na albu je
11 až 14 písní (záleží na verzi), z nichž většina byla zveřejněna k poslechu na stránkách
MySpace, včetně singlu "Smile" (první píseň, kterou napsala s Future Cut), "LDN", "Knock 'Em Out"a "Alfie". Dalšími písněmi na albu jsou "Friday Night", kterou zčásti napsal Jonny Bull, "Littlest Things", kterou produkoval Mark Ronson. V USA album vyšlo 30. ledna, 2007, prodalo se ho 34,000 kusů a umístilo se na dvacátém místě v albové hiparádě "Billboard Album Charts".

V září 2006 byl singl "Smile" uveden na prodej v internetovém obchodě iTunes Music Store. V prosinci 2006 se video k tomuto singlu začalo hrát na různých hudebních amerických kanálech a také ho začla hrát některá americká rádia. Také natočila promo pro MTV.

V týdnu, který končil 28. lednem 2007, se podařilo britským umělcům obsadit všech deset míst v britské top10 albové hitparády poprvé od roku 1956. Právě v tomto týdnu bylo Lilyino album na devátém místě.

Americký časopis Entertainment Weekly jmenoval Alright, Still jedním z deseti nejlepšch alb, přestože v té době ještě na americkém trhu nebylo. V USA vyšlo 30. ledna 2007 a jako první singl z něj vzešel také "Smile". Americká verze alba obsahuje tři písně navíc: "Nan, You're A Window Shopper," "Blank Expression" a remix písně "Smile" od Marka Ronsona
Singly:

2006: "Smile"
2006: "LDN"
2006: "Littlest Things"
2007: "Shame For You"/"Alfie"
2007: "Oh My God" feat. Mark Ronson
2007: "Drivin' Me Wild" feat. Common
2008: "Never Miss a Beat" feat. Kaiser Chiefs
2009: "The Fear"
2009: "Not Fair"
2009: "Fuck You"
2009: "22"
2009: "Who'd Have Known"
 
 

Reklama